25 / 192
23
vstoupit (včetně pravděpodobných uprchlíků) dovnitř nevpustily.
68
Hranice jsou pro
státy (oprávněně) místem, které je nutno zabezpečit, a patrně proto se stále vracejí
k tomu, jaké jsou jejich závazky vůči těm, před nimiž chtějí hranice zabezpečit.
V novějších smluvních instrumentech je nemožnost navracení na hranicích řešena
ve prospěch uprchlíků, tedy ve prospěch povinnosti státu vpustit osoby na hranicích
do případného řízení o mezinárodní ochranu. Zákaz navrácení na hranicích obsahuje
právo Evropské unie,
69
dokumenty Rady Evropy,
70
Úmluva ke specifickým aspektům
problému uprchlictví v Africe,
71
latinskoamerická Cartagenská deklarace
72
či asijské
Bangkokské principy.
73
Jak bylo ale řečeno výše, k odmítání uprchlíků na hranicích
nicméně stále dochází,
74
a to jak státy, které jsou smluvními stranami Úmluvy, tak
i státy ostatními. Je ale zřejmé, že tak státy porušují smluvní instrumenty, byť za to ne-
jsou vzhledem k neexistenci kontrolního mechanismu pro uprchlické dohody postiho-
vány (otázkou je, zda bude praxe některých členských států EU aplikovaná roku 2015
přinesena před Evropský soud pro lidská práva, resp. řešena Evropskou komisi kupří-
kladu v rámci tzv. řízení EU Pilot).
Dá se tedy říci, že co se týče povinnosti státu aplikovat princip
non-refoulement
na hranicích, otázka je již vyřešena ve prospěch širšího pojetí rozsahu principu
non-
-refoulement
, minimálně v oblasti uprchlického práva. Tím, že se státy – v regionálních
instrumentech explicitně – přiklonily k širšímu pojetí a zakazují navracení na hrani-
68
Srov. jednání Maďarska na podzim roku 2015. Tímto jednáním Maďarsko porušuje mezinárodní a ev-
ropské právo, neboť překračuje právně dovolené jednání (stavbu plotů na svém území) tím, že zcela
odmítá vpustit na své území osoby, které jsou na hranicích. Jim je totiž povinno zajistit buď možnost
požádat o mezinárodní ochranu, anebo aplikovat některý z procesních institutů, např. třetí bezpečné
země; evropské právo pro tyto situace dokonce obsahuje možnost tzv. řízení na hranicích (srov. čl. 43
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU z roku 2013 o společných řízeních pro přiznává-
ní a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění), tzv. procedurální směrnice).
Ostatně hranice postavila na hranicích řada států. Nejde jen o známé případy hranice mezi USA
a Mexikem či zeď postavenou Izraelem zčásti i na území okupované Palestiny (srov. Legal Consequences
of the Construction of a Wall in the Occupied Palestinian Territory, Advisory Opinion of 9 July 2004.
2004 ICJ Rep. 136); ostatný drát staví i Indie na hranicích s Bangladéšem, nově Maďarsko na hranicích
se Srbskem a mnoho dalších.
69
Srov. čl. 13 procedurální směrnice.
70
Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy č. 67(14) o azylu osobám, kterým hrozí pronásledování, implicitně
též doporučení Výboru ministrů č. Rec. 81 (16) o harmonizaci národních postupů týkajících se azylu.
71
Srov. čl. 2 odst. 2 daného instrumentu.
72
Srov. část III bod 5 daného instrumentu.
73
Srov. čl. 3 daného instrumentu.
74
Srov. UNHCR. The State of the World´s Refugees: Human Displacement in the New Millennium.
Oxford-New York: Oxford University Press, 2006, s. 33, dále srov. Rozhodnutí Africké komise pro
práva člověka a národů ve věci Organisation Mondiale Contre la Torture et al. v Rwanda z roku 1996,
stížnost č. 27/89, 49/91, 99/93 ohledně vyhoštění občanů Burundi a též Rozhodnutí Africké komise pro
práva člověka a národů ve věci Rencontre Africaine pour la Défense des Droits de l’Homme v Zambia
z roku 1997, stížnost č. 71/92.