SLP 10 (2016)

tomuto státu přičitatelné, jde o extrateritoriální akt státu, který má dopady i v oblasti

závazků, které musí při takovémto aktu ctít.

͸.ͷ Aplikace principu

non-refoulement

na hranicích

Hranice jsou v případě uprchlického práva do jisté míry kamenem úrazu. Je zřej-

mé, že jakmile osoba překročí linii hranice, je na území státu. Ale je tedy sama linie

hranice již státem? V jakém okamžiku se osoba nachází na teritoriu, na území státu?

Již při pomyslném zaklepání na tuto linii? Půjde zde o extrateritoriální aplikaci normy

či smlouvy?

Při studiu dokumentů lze dojít k závěru, že hranice jsou v uprchlickém právu vní-

mány jako místo, které má ve vztahu k uprchlíkům zvláštní režim. Ale i to, že jde

o určitý režim, znamená, že z hlediska aplikovatelnosti uprchlického práva je hranice

vnímána jako součást státního území. V současném mezinárodním právu se zdá zřej-

mé, že jakmile je osoba na hraničním přechodu či na linii hranice potká pohraniční

hlídku, tedy při klepání na dveře státu se ocitne v moci pohraniční stráže, nachází se

pod jurisdikcí státu. Zabraňováním vstupu na území bude pohraniční stráž jednat jako

prodloužená ruka státu a stát je za jeho jednání odpovědný.

Jurisdikce je sice nezřídka

vymezována teritoriálně, tj. v rámci hranic státu, ale zároveň je třeba brát v potaz jed-

nání státu na hranicích a za hranicemi, pokud tak jedná skrze osoby, jejichž jednání je

jednáním jeho.

Jde ale nepochybně o otázku, která dříve byla problematická. Debaty

zástupců států v průběhu vytváření Úmluvy svědčí pro to, že se jim možnost vpuštění

většího množství osob na jejich území zdála nepřijatelná, tedy zastavení na hranicích

pro ně bylo představitelné.

Obdobně viděla rozsah normy čl. 33 v 50. letech i na-

uka.

Ostatně i v dnešní době mají státy mnohdy obdobný postoj, i v roce 2015 ně-

které státy Evropské unie postavily na hranicích plot a osoby, které chtěly na území

Srov. čl. 4 Návrhu článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování. Překlad doku-

mentu in POTOČNÝ, M., ONDŘEJ, J. Obecné mezinárodní právo v dokumentech. 2. vydání, Praha:

C.H. Beck, 2004, s. 7.

Srov. také definici jurisdikce jako pojmu, který popisuje kompetenci státu utvářet, aplikovat a vynucovat

pravidla chování osob (

jurisdiction is the term that describes the limits of the legal competence of a state (...)

to make, apply and enforce rules of conduct upon persons

); LOWE, V. Jurisdiction. In: EVANS, M. D.

(ed.). International Law. 2nd. ed. Oxford: Oxford University Press, 2006. S. 336.

Srov. slova švýcarského delegáta, který mimo jiné uvedl, že význam francouzského slova „refouler“ je širší

než význam anglického slova „return“, nicméně na uprchlíky na hranicích by podle něj i tak uvedená

povinnost vztažena být nemohla:

„The term ‚refoulement‘, on the other hand, had a vaguer meaning; it

could not, however, be applied to a refugee who had not yet entered the territory of a country“ (…) „According

to that interpretation, States were not compelled to allow large groups of persons claiming refugee status to cross

its frontiers“

(srov. UN Doc. A/CONF.2/SR.16 s. 6). Žádný ze států proti tomuto pojetí neprotestoval.

Srov. ROBINSON, N. Convention Relating to the Status of Refugees. Its History, Contents and

Interpretation. New York: Institute of Jewish Affairs, 1953, s. 163, či GRAHL-MADSEN, A. The Status

of Refugees in International Law. Vol. II, Asylum, Entry and Sojourn. Leiden: Sijthoff, 1972, s. 94.

N. Robinson dokonce hovoří o tom, že osoby, které neuniknou pohraniční stráži, „mají smůlu“; s. 138.