17
Co se týče přesvědčení o právní závaznosti, tedy prvku
opinio iuris
, pak jsou na mís-
tě následující úvahy. Ukotvení principu nalezneme v mnoha úmluvách. Příslušná
ustanovení Úmluvy proti mučení a Mezinárodního Paktu o občanských a politických
právech mohou být považovány za dostatečně určité, a tedy obyčejotvorné,
43
o vyme-
zení v Úmluvě o právním postavení uprchlíků lze mít určité pochybnosti s ohledem
na odst. 2 čl. 33. Regionální úpravy cílené na uprchlíky princip zmiňují dostatečně
jasně, stejně jako lidskoprávní instrumenty.
Počet států, které jsou smluvní stranou některého z instrumentů, je vysoký, a jsou
mezi nimi i mocnosti, což je pro vznik obyčeje též významné.
44
Zároveň je většina
států stranami regionálních instrumentů, které též povinnost nenavracení v určitém
rozsahu garantují. Pokud se podíváme na konkrétní počty, zjistíme, že ze 193 států
sdružených v Organizaci spojených národů
45
pouze 25 není stranou Mezinárodního
Paktu o občanských a politických právech. Z těchto 25 států jsou některé státy stra-
nou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení
nebo trestání z roku 1984, která zakotvuje
non-refoulement
v případě, že osobě hrozí
mučení. Ani jednoho z instrumentů, které jsou z hlediska utváření principu
non-re-
foulement
relevantní, není stranou jen o málo více než deset států. Mezi jinými např.
státy Omán, který se k otázce zkoumaného principu vyjádřil ve svém stanovisku k re-
vidovanému textu Bangkokských principů, kde navrhoval, aby se princip vztahoval jen
na uznané uprchlíky, nikoli na ty, kdo útočiště hledají, což znamená, že ve svém ofi-
ciálním prohlášení nezpochybňoval princip
non-refoulement
jako takový. Z tohoto lze
usuzovat na jeho potenciální souhlasné stanovisko, či minimálně neochotu být trvalým
protestujícím proti vzniku obyčeje.
46
Usus longaevus
, kvalifikovanou praxi, lze shledat
v uplatňování tohoto principu řadou států již po několik desetiletí. Princip je ovšem
často porušován, a to i státy, které jsou smluvními stranami některého z instrumentů.
Mezi jinými jde o navracení uprchlíků ze Severní Koreje ze strany Číny (stranou např.
Paktu) zpět do jejich domovské země.
47
Mezinárodní právo však nepožaduje bezchyb-
43
North Sea Continental Shelf Cases (Federal Republic of Germany/Netherlands, Federal Republic of
Germany /Denmark), Judgment of 20 February 1969, odst. 72. Český překlad srov. ŠTURMA, P. a kol.
Casebook: Výběr případů z mezinárodního práva veřejného. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická
fakulta, 2010, s. 60-61 (rozsudek Mezinárodního soudního dvora ve věci Pevninské mělčiny Severního
moře).
44
To, zda se jedná zároveň o státy „
zvlášť dotčené
“ (
specially affected
) aplikací principu
non-refoulement
zde
nerozebírám, v pomyslném nejnižším společném jmenovateli konkrétního vyjádření principu nalezne-
me zainteresovánu drtivou většinu států. K relevanci postoje zvlášť dotčených států srov. International
Law Association. Final Report of the Committee on Formation of Customary (General) International
Law: Statement of Principles Applicable to the Formation of General Customary International Law,
2000, s. 26.
45
Ponechávám stranou sporné entity jako Palestinu či Kosovo, na jejichž státnost a především subjektivitu
v mezinárodním právu existují různé názory.
46
Toto tvrzení je ovšem založeno na vnímání
opinio iuris
, jednoho z prvků potřebného pro vytvoření oby-
čeje, skrze smluvní závazky státu, nikoli skrze praxi. V praxi totiž daný princip nebývá vždy dodržován.
47
Srov. opakované reference v dokumentech nevládní organizace Amnesty International,
www.amnesty.org.