Table of Contents Table of Contents
Previous Page  19 / 192 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 19 / 192 Next Page
Page Background

17

Co se týče přesvědčení o právní závaznosti, tedy prvku

opinio iuris

, pak jsou na mís-

tě následující úvahy. Ukotvení principu nalezneme v mnoha úmluvách. Příslušná

ustanovení Úmluvy proti mučení a Mezinárodního Paktu o občanských a politických

právech mohou být považovány za dostatečně určité, a tedy obyčejotvorné,

43

o vyme-

zení v Úmluvě o právním postavení uprchlíků lze mít určité pochybnosti s ohledem

na odst. 2 čl. 33. Regionální úpravy cílené na uprchlíky princip zmiňují dostatečně

jasně, stejně jako lidskoprávní instrumenty.

Počet států, které jsou smluvní stranou některého z instrumentů, je vysoký, a jsou

mezi nimi i mocnosti, což je pro vznik obyčeje též významné.

44

Zároveň je většina

států stranami regionálních instrumentů, které též povinnost nenavracení v určitém

rozsahu garantují. Pokud se podíváme na konkrétní počty, zjistíme, že ze 193 států

sdružených v Organizaci spojených národů

45

pouze 25 není stranou Mezinárodního

Paktu o občanských a politických právech. Z těchto 25 států jsou některé státy stra-

nou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení

nebo trestání z roku 1984, která zakotvuje

non-refoulement

v případě, že osobě hrozí

mučení. Ani jednoho z instrumentů, které jsou z hlediska utváření principu

non-re-

foulement

relevantní, není stranou jen o málo více než deset států. Mezi jinými např.

státy Omán, který se k otázce zkoumaného principu vyjádřil ve svém stanovisku k re-

vidovanému textu Bangkokských principů, kde navrhoval, aby se princip vztahoval jen

na uznané uprchlíky, nikoli na ty, kdo útočiště hledají, což znamená, že ve svém ofi-

ciálním prohlášení nezpochybňoval princip

non-refoulement

jako takový. Z tohoto lze

usuzovat na jeho potenciální souhlasné stanovisko, či minimálně neochotu být trvalým

protestujícím proti vzniku obyčeje.

46

Usus longaevus

, kvalifikovanou praxi, lze shledat

v uplatňování tohoto principu řadou států již po několik desetiletí. Princip je ovšem

často porušován, a to i státy, které jsou smluvními stranami některého z instrumentů.

Mezi jinými jde o navracení uprchlíků ze Severní Koreje ze strany Číny (stranou např.

Paktu) zpět do jejich domovské země.

47

Mezinárodní právo však nepožaduje bezchyb-

43

North Sea Continental Shelf Cases (Federal Republic of Germany/Netherlands, Federal Republic of

Germany /Denmark), Judgment of 20 February 1969, odst. 72. Český překlad srov. ŠTURMA, P. a kol.

Casebook: Výběr případů z mezinárodního práva veřejného. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická

fakulta, 2010, s. 60-61 (rozsudek Mezinárodního soudního dvora ve věci Pevninské mělčiny Severního

moře).

44

To, zda se jedná zároveň o státy „

zvlášť dotčené

“ (

specially affected

) aplikací principu

non-refoulement

zde

nerozebírám, v pomyslném nejnižším společném jmenovateli konkrétního vyjádření principu nalezne-

me zainteresovánu drtivou většinu států. K relevanci postoje zvlášť dotčených států srov. International

Law Association. Final Report of the Committee on Formation of Customary (General) International

Law: Statement of Principles Applicable to the Formation of General Customary International Law,

2000, s. 26.

45

Ponechávám stranou sporné entity jako Palestinu či Kosovo, na jejichž státnost a především subjektivitu

v mezinárodním právu existují různé názory.

46

Toto tvrzení je ovšem založeno na vnímání

opinio iuris

, jednoho z prvků potřebného pro vytvoření oby-

čeje, skrze smluvní závazky státu, nikoli skrze praxi. V praxi totiž daný princip nebývá vždy dodržován.

47

Srov. opakované reference v dokumentech nevládní organizace Amnesty International,

www.amnesty.org

.