18 / 192
16
nost dodržovat, může nicméně svědčit o jejich vůli princip
non-refoulement
respektovat
i v případné širší podobě.
Bangkokské principy,
38
pro některé asijské země jediný dokument, který je přiměl
k vyjádření jejich stanoviska k problematice uprchlíků,
39
jsou instrumentem, který
není v praxi příliš vnitrostátním právem států reflektován. Upravují princip
non-refou-
lement
včetně odmítnutí na hranici.
40
I v tomto dokumentu je obsažena širší definice
uprchlíka, povinnost nenavracení je ale vztažena jen na konvencionální uprchlíky.
Všechny regionální uprchlické úpravy mají společnou absenci kontrolních mecha-
nismů, které by strážily plnění smluv; zde ostatně jen následují „špatný příklad“ úpravy
univerzální. Jediná úprava v rámci EU má určitý potenciál v rozsudcích Soudního
dvora Evropské unie, avšak zde nejde o standardní prostředek nápravy újmy činěné
jednotlivci, neboť ten má k soudu limitovaný přístup.
Je to pak paradoxně lidskoprávní normativita, tedy úprava jiné oblasti mezinárodní-
ho práva, která do jisté míry umožňuje kontrolu dodržování principu
non-refoulement
.
Samozřejmě tak nečiní pro závazky plynoucí z uprchlických instrumentů, ale kontrola
povinnosti států nenavrátit osobu do smluvně vymezeného nebezpečí do jejich juris-
dikce patří. Některé regionální úpravy lidských práv jsou podobné úpravě uprchlické,
kupříkladu americká explicitně zakazuje navrácení osoby do země, kde jsou její život
či osobní svoboda ohroženy z důvodu rasy, národnosti, náboženství, sociálního statusu
či politických názorů,
41
u jiných je princip
non-refoulement
dovozován až skrze judika-
turu, například čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
42
S ohledem na neexistenci lidskoprávního systému v regionu Asie a Oceánie nemůžeme
o ukotvení principu
non-refoulement
v takovém systému hovořit.
ͷ.ͺ Lze – a v jakém rozsahu? – hovořit o obyčejovém charakteru
principu
non-refoulement
?
Princip
non-refoulement
byl vtělen do několika mezinárodních smluv, k jeho respek-
tování se zavázalo značné množství států. Lze proto vést úvahy o tom, zda uvedený
princip jako takový, tedy nejen ve svém vymezení ve vztahu k uprchlíkům, již získal
obyčejový charakter.
38
Bangkokské principy o postavení a zacházení s uprchlíky, přijaté Asijsko-Africkou poradní právní or-
ganizací v Bangkoku 31. 12. 1966 (dále též Bangkokské principy), zásadně revidované v roce 2001
a vydané v tomto roce jako Konečný text přepracovaných Bangkokských principů z roku 1996 o posta-
vení a zacházení s uprchlíky. Text publikován v Collection of International Instruments and Legal Texts
Concerning Refugees and Others of Concern to UNHCR. Volume III: Regional instruments. Geneva:
UNHCR, 2007. S. 1182.
39
Mezi státy, které se k principům v roce 2001 vyjádřily, patřily státy, které nejsou stranou žádného – ani
univerzálního, ani regionálního – uprchlického instrumentu, kupříkladu Bahrajn, Spojené arabské emi-
ráty, Singapur, Indie, Omán či Pakistán.
40
Srov. čl. III Bangkokských principů.
41
Srov. čl. 22 odst. 8 Americké úmluvy o lidských právech z roku 1969.
42
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1951.