22 / 192
20
instrumentů dán ve formulacích týkajících se rozsahu
ratione personae
(a tedy nikoli
v ustanoveních týkajících se teritoriálního rozsahu), ať již ve formulaci čl. 1 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která garantuje tam obsažená
práva „každému, kdo podléhá jejich jurisdikci“, či stejně vymezující rozsah své aplikace
Americká úmluva o lidských právech.
60
Práva Mezinárodního paktu o ochraně lid-
ských práv a základních svobod jsou vztažena na každého,
kdo se nachází na území státu
a podléhá jeho jurisdikci.
Podklad pro aplikaci smluvních závazků i mimo území států,
tedy extrateritoriálně, je tak možné dovodit; tento výklad ostatně potvrzují rozhodnutí
mezinárodních soudních či kvazisoudních lidskoprávních kontrolních mechanismů.
61
Úmluva o právním postavení uprchlíků otázku extrateritoriální jurisdikce řeší skrze
ustanovení čl. 33 z hlediska účinku normy, nikoli možnosti její aplikace (k rozlišení
účinku a aplikace se vyjadřuji níže). Ježto k dané smlouvě neexistuje kontrolní mecha-
nismus, musíme se v otázce aplikace zaměřit na judikaturu soudních a kvazisoudních
orgánů vytvořených jinými smluvními instrumenty.
Stojíme tedy před otázkou, kde všude má stát při svém jednání normu aplikovat.
Pokud například loď plující na volném moři pod jeho vlajkou, tedy loď, která je re-
gistrována v jeho lodním rejstříku a s jeho právem aplikovatelným na palubě, vezme
na palubu uprchlíky, je stát vázán principem
non-refoulement
v některém z jeho (pro
něj závazných) normativních vyjádření? To je právě ona otázka, kterou při úvahách
o extrateritoriální aplikací máme v souvislosti s
non-refoulement
na moři na mysli.
Na kterých místech – kromě svého území – se stát musí zdržet svého konání (tj. svého
úmyslu vydat, vyhostit či jinak navrátit osobu)? Má tak jednat jen na svém území, ane-
bo i mimo ně? Jen intra-teritoriálně, anebo i extra-teritoriálně? Nemáme tedy na mysli
samotnou povinnost státu něco nečinit, ale to,
kde
takto musí nečinit. Je tedy stát
v určitých případech povinen chránit lidská práva i
za hranicemi
státu,
extrateritoriálně
?
Bude i tam možné považovat osoby za podléhající jeho jurisdikci? Zejména se jedná
o prostor hranic, prostor jiného státu, a prostor za hranicemi, kde není jurisdikce jiné-
ho státu, tj. především na volném moři.
Následuje otázka, co rozumím pod pojmem extrateritoriální účinek principu
non-
-refoulement
? Předně si uvědomme, že pokud použijeme výraz „princip“, hovoříme
obecně o onom obecném principu, který se objevuje v řadě instrumentů. V těchto
instrumentech pak nacházíme jeho rozličné normativní vyjádření, a můžeme hovořit
60
Americká úmluva o lidských právech přijata v roce 1969.
61
Více například ve známém případě Loizidou, kde ESLP explicitně hovořil nejen o tom, že pojem juris-
dikce není omezen na území států smluvních stran, ale především o tom, že odpovědnost smluvní strany
může vzniknout i v případě, že v důsledku vojenské akce (ať již legální či ne) vykonává účinnou kont-
rolu oblasti mimo své státní území. Srov. rozsudek ESLP (preliminary objections),
Louzidou v Turecko
,
stížnost č. 15318/89, rozsudek z 23. února 1995, odst. 62. Dále pak také stanovisko Výboru pro lidská
práva ve věci
Lopez Burgos v Uruguay
z 29. 7. 1981, podání č. 52/1979, č. CCPR/C/13/D/52/1979,
odst. 12. 3., který potvrdil, že stát je odpovědný za porušení práv z dané úmluvy i pokud se jich dopustí
jeho činitelé mimo jeho území, byť i na území státu jiného, či v Obecném komentáři Výboru pro lidská
práva č. 31 z roku 2004.