SLP 10 (2016)

za nimi nikterak netematizovaly. Nicméně zmínka v doporučeních Výkonného výbo-

ru má vysokou relevanci, lze o nich totiž uvažovat jako o dohodě týkající se výkladu

smlouvy ve smyslu Vídeňské úmluvy o smluvním právu.

Přikláním se proto k názo-

ru, že v otázce extrateritoriální aplikace dané normy jde do určité míry o střet názorů

rozličně hodnotově zabarvených výkladů. Čistě právní výklad především ale, s ohle-

dem na lidskoprávní závazky, hovoří nicméně ve prospěch širokého pojetí ochrany

osob. Důležitým korektivem jsou zde opravdu smlouvy o lidských právech, kde díky

kontrolním mechanismům vidíme, že státy danou povinnost nepřijímají bezvýhradně

za svou, ovšem skrze judikaturu těchto mechanismů jsou k odpovídajícímu chování

nuceny.

͸.͹.ͷ Případ Zadržování Haiťanů Spojenými státy na volném moři

Ϳ͹

V roce 1993 řešil Nejvyšší soud Spojených států amerických otázku aplikace

non-

-refoulement

na volném moři v případě Sale v Haitan Centers Council. Tehdy lodě

pobřežní hlídky USA zabraňovaly ve snaze zabránit přílivu imigrantů ještě na volném

moři lodím (s možnými uprchlíky) z Haiti, aby pokračovaly ve své plavbě směrem (pa-

trně) ke břehům Spojených států amerických. Osoby na lodích prchaly před diktatu-

rou, která v té době na Haiti byla. Nebylo jim umožněno požádat o ochranu ze strany

USA, byli dokonce jednáním USA donuceni k návratu do své domovské země. Mnohé

z osob, které byly ze strany USA navráceny, byly po návratu uvězněny či dokonce zabi-

ty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu USA byl postup pobřežní stráže v pořádku, neboť

čl. 33 Úmluvy lze aplikovat pouze na území USA.

Postup USA byl předmětem rozhodování Meziamerické komise pro lidská práva.

Mezi stížními body bylo porušení mnoha práv garantovaných rozličnými lidskopráv-

ními instrumenty, mezi jinými i čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, resp.

zde Protokolu o právním postavení uprchlíků. USA se ke stížnosti stavěly odmítavě,

mimo jiné s odůvodněním, že stát má povinnost chránit lidská práva jen těch osob,

které jsou pod jeho jurisdikcí, přičemž pojem jurisdikce byl jimi chápán do značné

míry jako synonymum pro státní území.

Podle Meziamerické komise nicméně pod

pojem jurisdikce spadá i jednání státu, kdy osoby z připlouvajících lodí umístil na své

lodě, ba dokonce i samotné zastavování lodí, tedy ono znemožnění jim v pokračování

Srov. čl. 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969. Doporučení Výkonného výboru jsou

přijímána ne sice všemi stranami Úmluvy, ale všechny státy se mohou na vzniku doporučení v rámci

Výkonného výboru podílet a další způsoby vzniku podobného dokumentu mezi téměř 145 stranami

Úmluvy jsou v praxi velmi obtížné, byť nikoli vyloučené, srov. již zmiňovanou Deklaraci smluvních

stran Úmluvy z roku 2001. Srov. též HATHAWAY, J. C. The Rights of Refugees… Op. cit., s. 55.

Rozhodnutí Mezi-americké komise pro lidská práva ve věci Zadržování Haiťanů na volném moři ze strany

USA (US Interdiction of Haitians on the High Seas), případ č. 10 675, zpráva č. 51/96, 13. 3. 1997.

Srov. BÍLKOVÁ, V. Extrateritoriální aplikace lidských práv – Pohled z Evropy a Ameriky. In ŠTURMA, P.

a kol. Mezinárodní ochrana lidských práv: regionální a tematická diferenciace. Praha: Karlova univerzi-

ta, Právnická fakulta, 2011, s. 16.