33 / 192
31
V podobném duchu rozhodoval z hlediska jurisdikce Evropský soud pro lidská prá-
va ve věci Medvedyev a ostatní v Francie
106
v roce 2010. Medvedyev a ostatní tvo-
řili posádku lodi Winner plující po kambodžskou vlajkou, která byla pro podezření
z obchodování s drogami zadržena francouzskou lodí (na loď vstoupilo francouzské
komando) a odtažena z volného moře do francouzských vod. Posádka byla po třináct
dní zajištěna v prostorách své lodi v nevyhovujících podmínkách. Podle ESLP byla loď
Winner i její posádka pod plnou
de facto
kontrolou Francie, a to stále a nepřetržitě
od doby zadržení až po vysazení posádky a její postavení před francouzský soud. I zde
vidíme důraz na
de facto
kontrolu, na personální jurisdikci, důvodem pro výkon ju-
risdikce opět nebude kontrola nad lodí, na níž byly osoby zadrženy, ale výkon fyzické
moci a kontroly nad nimi.
Shrnutí a perspektiva
Hovoříme-li o principu
non-refoulement
, musíme si předně uvědomit, že existuje
vícero vyjádření jeho normativního obsahu. To má význam jak z hlediska posuzování
rozsahu případné obyčejové normy, tak i z hlediska možností kontroly jeho dodržo-
vání. Úmluva o právním postavení uprchlíků nedisponuje kontrolním mechanismem
a dodržování v ní uvedeného normativního vyjádření daného principu tak není možné
hodnotit. Státy jsou postihovány za nedodržování jiných normativních vyjádření prin-
cipu
non-refoulement
, vyjádření ukotvených v lidskoprávních úmluvách. Zde existuje
judikatura judiciálních i kvazijudiciálních kontrolních mechanismů, především regio-
nálního Evropského soudu pro lidská práva, či Mezi-americké komise pro lidská práva.
Co se týče otázky extrateritoriální aplikace principu
non-refoulement
, resp. je nutno
uvažovat opět o otázce aplikace konkrétních norem a smluv, zde judikatura svědčí
ve prospěch. Princip
non-refoulement
je podle ní nutno aplikovat extrateritoriálně.
Když tuto judikaturu procházíme, vidíme, za prvé, že se opět objevuje (logicky) pouze
u lidskoprávních smluvních instrumentů, a za druhé, že se nikterak neopírá o kon-
strukci rozšířené teritoriální jurisdikce, ale o personální jurisdikci, o otázku pravomo-
ci a kontroly vykonávané státními orgány nad jednotlivcem. Nejde tedy kupříkladu
u Evropské úmluvy o ochraně lidských práv nutně o otázku aplikace čl. 1 Úmluvy, ale
o otázku plné kontroly nad jednotlivcem. Jako zásadní vidím to, že je jak z judikatury,
tak z rozličných opatření přijímaných státy zřejmé, že konstrukce extrateritoriálního
dopadu normy není pro státy bez výhrad přijatelná a snaží se hledat cestu, jak ji obejít.
106
Rozsudek ESLP (velký senát),
Medvedyev a ostatní v Francie
, stížnost č. 3394/03, rozsudek z 29. března 2010.