30 / 192
28
v cestě (
interdiction
).
95
Komise však nehodnotila jednání státu z hlediska dodržování
čl. 33 Úmluvy, ježto k tomu není povolána, a otázka rozsahu principu v jeho vtělení
do této normy nebyla zkoumána. Komise ale zároveň uvedla, že žádný ze států po vy-
dání rozhodnutí USA proti tomuto výkladu neprotestoval.
96
V daném případě tak sice
výklad svědčí z hlediska uprchlíka širšímu pojetí výkladu čl. 33, ale nikoli založenému
na znění této normy. Kromě rozsudku Meziamerické komise byl původní rozsudek
Spojených států kritizován i naukou a UNHCR.
97
Pokud se ale státy, jak případně po-
dotkla Meziamerická komise, proti praxi USA, resp. zmíněnému rozsudku Nejvyššího
soudu USA, nevymezily, pak je otázkou, zda jejich výklad není hodnotově zabarvený
právě směrem k nemožnosti extrateritoriální aplikace čl. 33 Úmluvy, a to z prostého
důvodu neochoty přijímat uprchlíky, kteří přicházejí po moři.
.. Případ Hirsi Jamaa v Itálie
Ϳ;
Skutkové okolnosti tohoto případu se odehrály v době před rokem 2011, tedy před
válkou v Libyi. Dvoustranné dohody mezi Itálií a Libyí, které byly tehdy v platnosti,
již mezi těmito státy neplatí.
Cílem skupiny asi dvou set migrantů a uprchlíků z několika afrických zemí bylo
v roce 2009 území Itálie. Vyjeli z Libye na třech lodích, poblíž ostrova Lampedusa
– tedy ještě stále na volném moři – byli zachyceni loděmi italské finanční správy a po-
břežní stráže. Do svého plánovaného cíle, na území Itálie, nedojeli. Na lodích italských
státních orgánů byli navráceni do Libye, do Tripolisu. Migranty (a potenciální uprch-
líky) nikdo neinformoval, kam jsou odváženi, nebyly učiněny žádné kroky, které by
vedly k jejich identifikaci. Po příjezdu do Libye byli předáni libyjským úřadům, byť to
odmítali. Některým z nich byl posléze udělen status uprchlíka UNHCR v Libyi, jiní se
pokusili o nový přejezd do Evropy a minimálně jeden zde získal i ochranu.
V dané době měla Itálie s Libyí uzavřeny dvoustranné smlouvy,
99
které jí umožňo-
valy provádět námořní hlídky se společnou posádkou v libyjských, italských či meziná-
rodních vodách; vždy v těch kterých teritoriálních vodách pod dohledem posádky té
95
Podle Meziamerické Komise se samotný akt zastavení lodě na volném moři představoval zásah do prá-
va na svobodu dle čl. 1 Americké deklarace práv a povinností člověka, srov. bod 169 rozhodnutí
Meziamerické komise.
96
Srov. bod 76 rozhodnutí Meziamerické komise.
97
Srov. GOODWIN-GILL, G. S. The Haitian Refoulement Case: a comment. In: 6 IJRL (1994), s. 103
a násl.; LAUTERPACHT, E., BETHLEHEM, D. The scope and content of the principle of non-refou-
lement: Opinion. Op. cit., s. 110-111; HATHAWAY, J. C. The Rights of Refugees under International
Law. Op. cit., s. 336-339; pro krátký komentář k rozsudku
Sale v Haitian Centers Council
srov. též 88
AJIL (1994), International Decision; UNHCR podal v roce 1992 v tehdy probíhajícím případě
Sale
v Haitian Centers Council
podání jako
amicus curiae
.
98
Rozsudek ESLP (velký senát),
Hirsi Jamaa a ostatní v Itálie
, stížnost č. 27765/09, rozsudek z 23. úno-
ra 2012.
99
Podrobně srov. FLÍDROVÁ, E. Navracení uprchlíků přicházejících přes Středozemní moře: „non-re-
foulement“ na volném moři. In HONUSKOVÁ, V., FLÍDROVÁ, E., JANKŮ, L. (eds.) Dnes migranti
– zítra uprchlíci? Postavení migrantů, kteří potřebují ochranu, v mezinárodním právu. Praha: Univerzita