11 / 192
9
ͷ. Vymezení principu non-refoulement
ͷ.ͷ Princip
non-refoulement
v Úmluvě o právním postavení uprchlíků
Z hlediska ochrany uprchlíků je nejdůležitějším smluvním vyjádřením daného prin-
cipu jeho vtělení do Úmluvy o právním postavení uprchlíků
(dále jen Úmluva).
5
Princip
non-refoulement
je ostatně právem považován za základní kámen mezinárodního uprch-
lického práva. Jde totiž o jedinou povinnost státu vůči uprchlíkovi směřující k možnosti
jeho setrvání na území. Úmluva totiž sice definuje uprchlíka,
6
ale státům nestanoví po-
vinnost poskytnout mu na svém území ochranu a výhody Úmluvou mu zaručené.
To, co státům instrument ukládá, je nenavrátit uprchlíka na hranice zemí, kde by
byl jeho život či svoboda ohroženy z důvodů rasy, náboženství, národnosti, přísluš-
nosti k určité společenské vrstvě či pro politické přesvědčení.
7
Tedy povinnost, která
je v Úmluvě označena jako zákaz
refoulement
. Co do rozsahu
ratione personae
se uve-
dené ustanovení vztahuje na
uprchlíky
,
8
tedy na osoby, které uvedená smlouva defi-
nuje. Není možné jej aplikovat na
jakoukoli
osobu, byť by i byla v nouzi a její život
či svoboda by byly ohroženy. Je možné jej aplikovat pouze na uprchlíka. Uprchlík se
uprchlíkem ovšem stává již okamžikem, kdy překročí hranice své země, není třeba, aby
bylo jeho postavení jakkoli uznáno státem, ve kterém se nachází. Případný akt uznání
ze strany státu je pouze deklaratorní. Je zřejmé, že do doby, než je zjištěno, zda je či
není osoba uprchlíkem, musí kterýkoli smluvní stát poskytovat ochranu před
refou-
lement
z důvodu možné újmy, kterou by navrácením způsobil, pokud by ona osoba
uprchlíkem byla. Hrozba újmy je v porovnání s podobným pojmem použitým v čl. 1
(oprávněné obavy z pronásledování) specifikována poměrně úzce, na ohrožení
života
či
svobody
. Ono ohrožení musí být opět jen z určitých důvodů, konkrétně z totožných
důvodů, pro které je osoba považována za uprchlíka.
9
Záruka nenavrácení však není
pro uprchlíka bezbřehá; nevztahuje se na osoby, které stát považuje z vážných důvo-
dů za nebezpečné, či které jsou považovány za nebezpečné v návaznosti na odsouzení
5
Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (publ. pod č. 208/1993 Sb.).
6
Srov. čl. 1 Úmluvy.
7
Srov. čl. 33 Úmluvy. K tomuto článku nelze činit výhrady
8
Uprchlíkem se dle čl. 1 odst. A Úmluvy rozumí (…) osoba, které „se nachází mimo svou vlast a má
oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo
z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je
neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí
pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora
zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit“.
9
Srov. ust. čl. 33 odst. 1 Úmluvy: „
1. Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprch-
líka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, nábožen-
ství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.
“ V anglickém znění je pátý
důvod nenavrácení (
political opinion
) formulován stejně jako pátý důvod v čl. 1, stejně tak je shodná
formulace i u textu francouzského; český překlad používá slova odlišná (zastávání určitých politických
názorů v čl. 1, politické přesvědčení v čl. 33). Jelikož jsou francouzské a anglické znění Úmluvy texty
autentickými, je nutno považovat český překlad za nesprávný.