43 / 192
41
rescue
zóně došlo k záchranné operaci (kde přesně by však toto místo mělo být, pří-
ručka neuvádí, výslovnou povinnost vylodit zachráněné osoby na území státu prová-
dějícího záchrannou operaci zde nenalezneme). Ve vztahu k uprchlíkům pak příručka
zdůrazňuje povinnost dodržovat princip
non-refoulement
ve vztahu k vylodění a také
povinnost nesdílet osobní informace o žadateli o azyl s úřady země, odkud daná osoba
uprchla nebo s dalšími, kteří by tyto informace mohli takové zemi sdělit.
. Jak fungují stávající pravidla
search and rescue
v praxi?
Ačkoliv byly mechanismy mořského práva novelizovány a zdokonaleny, nejsou
efektivní. Problematický se jeví být především způsob implementace povinnosti států
poskytovat pomoc na moři. Je třeba uvést, že Malta nepodepsala dodatky k výše uvede-
ným úmluvám z roku 2004, neboť dle jejího názoru nebyly brány v potaz geografické
reálie. Maltská SAR zóna se shoduje s její zónou leteckého prostoru a zahrnuje oblast
od Tuniska po Řecko, je 750 krát větší než rozloha samotného ostrova a částečně se
překrývá s italskou SAR zónou.
27
Je však zvláštní, že tyto skutečnosti nebyly brány
v potaz v době, kdy se tato
search and rescue
zóna utvářela. Podle úmluvy SAR mají
státy zajistit neustálé a efektivní služby pátrání a záchrany v oblastech, za které jsou
odpovědné. Velikost těchto zón by se tak měla odvíjet od toho, zda je stát schopen tyto
mezinárodní povinnosti zajistit v celé rozloze této zóny.
28
Podle Malty by k vylodění mělo docházet v přístavech nacházejících se nejblíže
místu, kde došlo k záchraně, který se dá považovat za bezpečné místo, což by často zna-
menalo v Itálii. Podle Itálie by mělo k vylodění docházet ve státě, který je odpovědný
za
search and rescue
zónu, ve které záchranná operace probíhá (což by vzhledem k ve-
likosti maltské SAR zóny znamenalo, že by mělo k vylodění často docházet v maltské
Vallettě). Mezi Itálií a Maltou se tedy logicky objevují značné neshody o tom, kde mají
byt osoby vyloděny. Lze předpokládat, že spory o vylodění pramení z toho, že vylodění
osob na území státu sebou nese povinnost respektovat zákaz nenavracení a s tím spo-
jené náklady a administrativní zátěž pro úřady daného státu. Spory dokazují odlišné
pozice jednotlivých států k definici „bezpečného místa“ a existující těžkosti v nalézání
shody nebo alespoň kompromisu. Malta dokonce zastává názor, že je povinna pomá-
hat pouze osobám, které o pomoc žádají (bez ohledu na objektivní situaci tísně).
29
27
Malta vnímá velikost této zóny jako bonus z koloniálních dob a vydělává ročně miliony eur na kon-
trole dopravy v leteckém prostoru. Podle Trevisanut je to ten důvod, proč Malta trvá na tak velké
SAR zóně, i když nemá zdroje, aby vykonávala všechny svoje povinnosti z této zóny vyplývající. Srov.
TREVISANUT, S. Search and Rescue Operations in the Mediterranen: Factor of Cooperation or
Conflict
?
In: The International Journal of Maritime and Coastal Law, 2010, 25, str. 524.
28
K tomu srov. TREVISANUT, S. The Principle of Non – Refoulement at Sea and the Effeectivnes of
Asylum Protection. Op. cit., s. 532.
29
KLEPP, S. A Double Bind: Malta and the Rescue of Unwanted Migrants at Sea, A Legal Anthropological
Perspective on the Humanitarian Law of the Sea. In: International Journal of Refugee Law, 2011,
s. 551‐554.