67 / 192
65
vení práva na podání stížnosti ke zmocněnci FRONTEXu pro základní práva, může
vyřešit či tlumit závažné koncepční problémy ostrahy vnějších hranic.
Na jedné straně vychází všechny členské státy a zřejmě také většina obyvatel v člen-
ských státech z toho, že migraci do evropských států je třeba kontrolovat a řídit a že
kontrola nad hranicemi je klíčovým prvkem zajištění bezpečnosti. Na druhé straně
umírají nebo trpí v nelidských podmínkách takřka před branami Evropy desetitisíce
a statisíce občanů třetích zemí, jejichž cílem je překročit vnější hranice Evropy a najít
zde lepší život. Morální hledisko se jeví v takové situaci jako jednoznačné a prolíná se
s celou řadou dokumentů a stanovisek lidskoprávních NGO.
Evropská migrační politika a evropské migrační právo však nemohou fungovat vý-
lučně na základě morálního hlediska. Situace je zřejmě složitější a proto nechceme ani
zde podléhat zjednodušeným závěrům. Může být sice lákavé z pohledu morální a lid-
skoprávní vznešenosti tvrdě kritizovat a odsuzovat složky národní a unijní exekutivy.
Současně je ale třeba připustit, že odkazem na lidská práva nelze suspendovat základní
principy fungování demokracie v členských státech. Málo slibné bude také hledání pří-
padných alternativ k současnému modelu. Jaké by byly praktické následky odstranění
kontrol na vnějších hranicích EU? Lze vůbec odhadnout rozsah migrace do zemí EU
po takovém kroku?
Vzhledem k zásadním dilematům evropské migrační politiky neexistuje ideální ře-
šení, ale pouze volba menšího zla. Jaké zlo je považováno za menší, je vysoce politická
otázka. Hodnocení se může v návaznosti na konkrétní situaci a politické nálady prů-
běžně měnit, ale podle našeho názoru je rozhodujícím faktem, že se tyto diskuse budou
i nadále odehrávat na tradiční matici suverénních států, které svoji samotnou existenci
staví na přesně vymezeném státním území. Vzhledem k porušování lidských práv, které
často vychází z aktivit státní moci, se může oslabení či zrušení suverénních států někdy
jevit jako lákavá alternativa. Odstranění státních hranic, resp. rezignace na jakoukoli
jejich ostrahu by bylo podle tohoto modelu logickým krokem. Zbývá ovšem otázka,
kdo by po definitivním zrušení suverénních států a jejich hranic měl chránit lidská
práva, včetně práv migrantů.