SLP 10 (2016)

64 / 192

62
ukazuje z vnější perspektivy: tisíce utopených přistěhovalců v oblasti Středozemního
moře, naprosto nelidské podmínky v řeckých a dalších uprchlických zařízeních, navra-
cení řady zadržených migrantů do třetích zemí, kde je ohrožen jejich život či lidská
důstojnost.
Mezi ochranou lidských práv na jedné straně a účinnou ostrahou vnějších hranic
na straně druhé probíhají některé aktivity FRONTEXu a členských států v jakési šedé
zóně. To se týká nejen platnosti zásady non-refoulement v oblasti volného moře,50 ale
také složitého problému, zda a do jaké míry lze případné protiprávní akty spojené
s konkrétními aktivitami na vnějších hranicích přičítat FRONTEXu či členským
státům EU. Podle čl. 10 odst. 3 nařízení 2007/2004 mohou vyslaní příslušníci, tj.
příslušníci útvarů pohraniční stráže jiných členských států než hostitelského členské-
ho státu,51 plnit úkoly a vykonávat pravomoci pouze pod velením a zpravidla za pří-
tomnosti příslušníka pohraniční stráže hostitelského členského státu. Tato úprava by
naznačovala jasnou odpovědnost hostitelského členského státu za společnou operaci.
Na druhé straně však čl. 8e nařízení 2007/2004 stanoví, že spolu s hostitelských státem
schválí operační plán včetně podrobných podmínek vyslání jednotek výkonný ředitel
FRONTEXu. Dozor nad realizací takového plánu má zřejmě zástupce FRONTEXu,
který by mohl v praxi dávat pokyny zástupcům hostitelského státu, byť tato varianta
není v nařízení přímo upravena.52
Složitá je otázka přičitatelnosti také v situaci, kdy zástupci FRONTEXu vědí o po-
rušování lidských práv ze strany hostitelského státu a přesto mu v souladu s pravi-
dly operace předávají uprchlíky. Human Rights Watch v roce 2011 popsala případ,
kdy FRONTEX po návštěvě příslušných zařízení věděl o nepřijatelných podmínkách
v řeckých uprchlických táborech a přesto dál předával migranty zástupcům řecké po-
hraniční stráže.53 Ve světle lidskoprávních závazků nese za takové situace svůj podíl
odpovědnosti také FRONTEX a jednotlivé vysílající státy.
Kritika vůči některým aktivitám FRONTEXu rezonuje také v některých oficiál-
ních zprávách mezinárodních organizací. Činnost FRONTEXu kritizovalo např.
Parlamentní shromáždění Rady Evropy ve své rezoluci 1821 z roku 2011, která byla
věnována zadržení a záchraně uprchlíků a neregulérních přistěhovalců.54 V bodu 5.4
50 Viz podrobněji FISCHER, L., TOHIDIPUR, T. Europäisches Grenzkontrollregime. Rechtsrahmen der
europäischen Grenzschutzagentur FRONTEX. In: ZaöRV, 2007.
51 Viz čl. 1a nařízení 2007/2004.
52 TOHIDIPUR, T. Der europäische Grenzschutz und seine Agentur. In: Wissenschaft und Frieden,
2007, 4.
53 Human Rights Watch. The EU´s Dirty Hands. FRONTEX Involment in Ill-Treatment of Migrant
Detainees in Greece, dostupné na
cover_0.pdf) [online]. Citováno 15. 6. 2015. (Human Rights Watch. Špinavé ruce Evropské unie.
Zapojení FRONTEXu ve špatném zacházení se zajištěnými v Řecku).
54 Resolution 1821 (2011): The interception and rescue at sea of asylum seekers, refugees and irregular
migrants (Rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1821 (2011): (Zachycení a záchrana
žadatelů o azyl, uprchlíků a nelegálních migrantů na moři).