321 / 610
319
účelnosti a sociální spravedlnosti v této oblasti je pouze v pravomoci zákonodárce,
neboť se jedná o otázky politické.
Ačkoliv ze zprávy MPSV vyplývá, že autoři neshledávají rozdíly mezi návrhem sdí-
leného vyměřovacího základu a otázkou redukčních hranic, jisté odlišnosti lze nalézt,
a to v charakteru solidarity, která je po plátcích důchodového pojištění vyžadována.
MPSV k tomu uvádí:
„
Navrhovaný koncept sdílení může být vyhodnocen jako rozporný s těmito závěry
Ústavního soudu, neboť jeho zavedením dojde k
redistribuci individuálně získa-
ných důchodových nároků směrem k osobám, které se na financování důchodo-
vého systému nepodílely, resp. podílely pouze v omezené míře
.“
64
Již při prvním přečtení výňatku ze zprávy čtenáře zaujme rovnítko, které MPSV
klade mezi solidaritu intragenerační a
intra-rodinnou
. Zatímco výše zmiňovaný spor
pana K. S. se týkal klasické otázky, nakolik má důchodový systém plnit přerozdělovací
funkci v rámci společnosti, stávající návrh stojí na myšlence solidarity v rámci rodiny.
Je otázkou, zda by byl fiktivní případ sdíleného vyměřovacího základu posuzován
stejně jako případ K. S. nebo by Ústavní soud reflektoval odlišnost daných situací.
Pocity pana K. S., podrobně vylíčené MPSV výše, mohou být pochopitelné, ačkoliv
ne nutně legitimní. Pan K. S., jakožto člen vyšší příjmové skupiny, může intergenerač-
ní solidaritu ve prospěch chudších považovat za „
nepřiměřenou, neproporcionální nebo
dokonce nespravedlivou“
a odmítat tak „
redistribuci individuálně získaných důchodových
nároků směrem k osobám, které se na financování důchodového systému nepodílely, resp.
podílely pouze v omezené míře
.“ Otázkou ovšem je, zda redistribuce ve prospěch man-
žela/manželky, který/á se „
na financování důchodového systému nepodílely, resp. podílely
pouze v omezené míře“
lze legitimně považovat za stejně „
nepřiměřené, neproporcionální
nebo dokonce nespravedlivé.“
Ve prospěch posouzení případu v souladu s případem K. S. mluví fakt, že společ-
ným prvkem obou případů je přerozdělování mezi osobami s různou výší příjmů.
Přestože se u společného vyměřovacího základu jedná o transfer peněz od manžela
k manželce, či naopak (příp. v rámci registrovaného partnerství) není pohlaví klíčovým
rozdělovacím kritériem, pouze sekundární a tudíž irelevantní charakteristikou jedinců.
Navzdory tomu se domnívám, že rozdíl v šíři solidarity (celospolečenské vs. intra-ro-
dinné) není pouhou drobnou nuancí a nelze případ posuzovat v souladu s případem
K. S. pouze proto, že se jedná o zvyšování prvku solidarity v důchodovém systému, ke
kterému se již Ústavní soud vyjádřil.
Nadto je třeba upozornit na opodstatněnou kritiku Wintra
65
k nálezu K. S., který
upozorňuje, že odlišné zacházení je napadnutelné především z důvodu podezřelých
kritérií, jimiž je kupř. pohlaví, nikoliv však výše příjmů. Wintr proto dochází k závěru,
64
RIA
Op.cit. S
. 9.
65
WINTR, Jan.
Op.cit.
S. 35.