318 / 610
316
4.1 Ústavně právní ochrana sociálních práv
Primárním
účelem sociálních práv je
„zabezpečit celým skupinám lidí ve společnosti
základní podmínky pro životní seberealizaci, včetně minimální úrovně důstojného žití
.“
46
Jak uvádí Boučková
47
, sociální práva jsou především výrazem povinnosti určitého spo-
lečenství vyrovnávat znevýhodnění potřebných; jsou tedy výrazem lidské a sociální
solidarity, jejíž cíle se naplňují uplatňováním sociální spravedlnosti. Sociální sprave-
dlnosti nelze docílit pouhým nekonáním, tak jak tomu je u naplňování práv první
generace, tedy základních lidských a politických práv. Jinak řečeno, kde k realizaci
práva svobodného projevu stačí absence cenzury a státní represe, výplata důchodů
nebo zajištění veřejného vzdělávání leží na bedrech státu. Na základě této odlišnosti
jsou sociální práva právními teoretiky řazena do kategorie tzv. práv druhé generace.
V otázce důchodů je klíčové, že Listina garantuje v čl. 30 odst. 1 občanům právo
na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Dle dikce čl. 41 odst. 1 Listiny se sociálních
práv lze domáhat pouze v mezích zákonů, které je provádějí. V kontextu našeho přípa-
du tedy kupř. zákona o důchodovém pojištění. Je tomu tak z několika důvodů. Jedním
z nich je ekonomická náročnost sociálních práv. Jak upozorňuje Wintr,
48
sociální práva
jsou drahá a přerozdělovací a kolidují s právní svobodou jiných (práva zaměstnavate-
lů), se sociálními právy jiných (vyšší výdaje ve prospěch práva na vzdělání mohou vézt
ke snížení výdajů ve zdravotnictví apod.) i s veřejným zájmem (zájem na udržitelném
rozvoji hospodářství). Dalším argumentem je otázka dělby moci ve státě. Wintr tento
rozpor označuje za trojstrannou kolizi principů sociálního, liberálního a demokratic-
kého státu, přičemž dle dikce čl. 41 odst. 1 Listiny v tomto konkrétním sporu vítězí
demokracie jako vláda většiny.
49
Soudní přezkum v oblasti sociálních práv by proto
měl být omezený, neboť má dalekosáhlé důsledky pro hospodářství státu. Rozhodnutí
v oblasti státních výdajů by měla mít dostatečnou demokratickou legitimitu a vycházet
z parlamentu, nikoliv z Ústavního soudu.
Legislativní činnost v oblasti sociálních práv musí ovšem vyhovět několika ústav-
ním požadavkům, které poté mohou být přezkoumávány Ústavním soudem. Těmi
jsou v první řadě princip rovnosti v přístupu k danému sociálnímu právu, vyplývající
z jednoho ze základních principů právního státu – rovností před zákonem zajišťovanou
soudy. Dalším principem je respekt k právu na důstojnost, svobodu a život jednotlivce,
neboť jen jednotlivec mající alespoň základní sociální existenční úroveň se může reálně
svobodně rozhodovat.
50
46
BOUČKOVÁ, Pavla.
Rovnost a sociální práva.
Vyd. 1. Praha: Auditorium, 2009. S. 16.
47
Ibid.
48
WINTR, Jan. Nález Ústavního soudu o důchodovém systému: Quo vadis, sociálněprávní judikaturo
Ústavního soudu?
Jurisprudence
. 2010, 19(5), 30.
49
Ibid.
50
BOUČKOVÁ, Pavla.
Op.cit.
S. 56.