320 / 610
318
4.2 Sdílený vyměřovací základ ve světle kontroverzní judikatury
Ústavního soudu
Přestože ústavně právní judikatura v otázce zásahů do sociálních práv a rovného
přístupu k nim je poměrně bohatá
61
, bude návrh sdíleného vyměřovacího základu
posuzován primárně ve světle kontroverzního nálezu ústavního soudu ve věci zrušení
§ 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který se zdá být limitem všech
potenciálních reforem důchodového systému.
4.2.1 Případ pana K. S.
MPSV ve zprávě k návrhu píše:
„
Dle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu publikovaném pod č. 135/2010 Sb.
Nelze relaci
zásluhovosti
a
příjmové solidarity
nastavit tak, aby zákonná úprava
ve snaze zajistit přiměřené hmotné zabezpečení všem účastníkům důchodového pojiš-
tění nezajistila části pojištěnců přiměřené hmotné zabezpečení reflektující v seznatel-
né
míře princip zásluhovosti, které naplňuje stimulační funkci sociální politiky.
Solidarita má dle názoru Ústavního soudu své hranice
– nemůže mít
natolik
vychýlenou podobu
, aby ji ti, které postihuje, pociťovali jako
nepřiměřenou
,
ne-
proporcionální
, nebo dokonce
nespravedlivou
a odňali ji svůj tichý
souhlas …“
62
V odkazovaném nálezu napadl bývalý soudce K. S. u Krajského soudu v Ostravě
výši svého důchodu, kterou shledával za příliš nízkou (19% jeho původního pří-
jmu), a to přesto, že jeho důchod byl vyměřen v souladu s tehdy platnou legislativou.
Navrhovatel K. S. měl za to, že jeho 19% důchod zakládá nerovnost, neboť průměrný
poměr důchodu k původnímu příjmu je 44% a daný § 15, který stanovoval redukční
hranice, je protiústavní pro rozpor s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Ostravě došel ke stejnému závěru jako žalobce K. S. a věc předložil
Ústavnímu soudu. Ústavní soud nálezem Pl. ÚS 8/07 z 23. března 2010 zrušil § 15
ke dni 30. září 2011.
Zmiňovaný nález je považován za kontroverzní, neboť porušil všeobecně uznáva-
ný princip zdrženlivosti a vědomého sebeomezení (
judicial self-restraint
), na což mj.
upozornil ve svém disentu soudce Musil. Ústavní soud by dle něj měl rezignovat na
provozování politiky a nezasahovat do ústavou vytvořeného a ohraničeného prosto-
ru svobodné politické volby, který Ústava garantovala pro ostatní ústavní orgány. K
vědomému sebeomezení v oblasti sociálních práv Ústavní soud
63
ve věci regulačních
poplatků napsal, že je věcí politických stran předkládat nejvhodnější způsoby realizace
sociálních práv podle čtvrté hlavy Listiny a stejně tak posouzení otázky vhodnosti,
61
Pl. ÚS 42/04, Pl. ÚS 42/03, Pl. ÚS 37/04, Pl. ÚS 15/02, Pl. ÚS 47/95, Pl. ÚS 9/95, Pl. ÚS 31/94, Pl.
ÚS 36/93, převzato z BOUČKOVÁ, Pavla.
Op.cit.
S. 94.
62
RIA
Op.cit.
S. 9.
63
Pl. ÚS 1/08, bod 90.