SBORNÍK 66 SVOČ 2016

321

případu není, na rozdíl od Pl. ÚS 53/04 a 42/04 pohlaví, ale (ne)majetnost osob. Na

druhou stranu se na základě statistických dat o příjmech mužů a žen ve společnosti (viz

Úvod) lze domnívat, že přerozdělování by probíhalo primárně od manželů k manžel-

kám a mohlo by se tudíž jednat o nepřímou diskriminaci mužů.

V případě, že přijmeme tuto konstrukci nepřímé diskriminace v přístupu k „

přimě-

řenému hmotnému zabezpečení ve stáří

“, je nutné zhodnotit, zda byl zaručen ústavně-

právní princip vyloučení svévole

. V otázce rovného přístupu k sociálním právům po-

skytuje Ústavní soud zákonodárci menší prostor pro uvážení a neaplikuje výše popsaný

test racionality, nýbrž rovnou přísnější test proporcionality.70 V první řadě je nutno

posoudit, zda je rozdílný přístup založen na objektivních a rozumných důvodech, ne-

boli zda má úprava legitimní cíl. V úvodu práce a Kapitole 3 byly vylíčeny důvody,

které legitimizují zavedení „

spravedlivého důchodu pro oba manžele

“. Ženy jsou dlou-

hodobě diskriminovány na trhu práce, z důvodu péče pracují méně let a mají tudíž

nižší důchody. To omezuje jejich ekonomickou soběstačnou, snižuje jejich vyjednávací

prostor v rámci domácnosti a vystavuje je riziku chudoby. Ženy dále svou neplacenou

prací ve formě péče o rodinu a domácnost připravují podmínky pro manžela, který se

tak může naplno věnovat tržním formám práce. Legitimním cílem sdíleného vyměřo-

vacího základu tedy je nastolení vyšší míry rovnosti v důchodech mezi manžely, kteří

se nerovně dělí o tržní a netržní formy práce.

V druhém kroku je nutno provést

test proporcionality

, v němž je posuzována při-

měřenost zvoleného opatření. Prvním krokem testu projde návrh poměrně snadno,

neboť není pochyb, že sdílený vyměřovací základ povede ke spravedlivějšímu důcho-

du pro oba manžele a je tudíž

vhodným

prostředkem k dosažení legitimního cíle.

Komplikovanější je otázka

potřebnosti

, tedy možnost aplikace jiných opatření méně

zasahujících do principu rovnosti v přístupu k sociálnímu právu. Je otázkou, zda

v tomto kroku hledat pouze řešení v rámci důchodového systému, kde se tolik alterna-

tiv nenalézá, nebo hledání rozšířit a zvažovat i kroky v rámci rodinné a sociální politiky

státu. Přestože kupř. počet předškolních zařízení, délka rodičovské dovolené nebo ne-

transparentnost výběrových řízení souvisí s výší příjmů žen a tudíž i s výší jejich důcho-

du, Ústavní soud by patrně otázku potřebnosti zúžil do rámce důchodové politiky. Na

závěr by Ústavní soud

poměřoval

veřejný zájem na genderové rovnosti a spravedlnosti

ve výši důchodů a individuální zájem stěžovatele na rovném přístupu k přiměřenému

hmotnému zabezpečení ve stáří. Data ukazují, že kupř. v případě rozvodu po 13 le-

tech, což je nyní průměrná délka trvání manželství při rozvodu, by se starobní důchod

ženy zvýšil o celých 6%, zatímco důchod muže by klesl o pouhých 2,6%

. Z toho lze

usoudit, že zatímco zásah do důchodu majetnějšího manžela je velmi nízký, u méně

majetného manžela se jedná o zásadnější pomoc. Ústavní soud v minulosti ve zmiňo-

vaném nálezu o důchodovém věku Pl. ÚS 53/04 v bodě 31. uznal, že „

v oblasti práv

BOUČKOVÁ, Pavla.

Op.cit.

S. 94.

BOUČKOVÁ, Pavla.

Op.cit.

S. 68.

ŠATAVA, Jiří.

Op.cit.

S. 1.