SBORNÍK 66 SVOČ 2016

320

že odlišná výše příjmu není „jiným postavením“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny a nelze

tudíž mluvit o diskriminaci v přístupu k hmotnému zabezpečení ve stáří.

4.2.3 Preferenční režimy

V návaznosti na první odlišnost lze případ subsumovat pod tzv.

preferenční re-

žim

pro osoby věnující se netržním formám práce v návrhu sdíleného vyměřovacího

základu. Případ K. S. je případem obecné redistribuce ve společnosti důchodovým

systémem, jehož přerozdělovací charakter ve prospěch chudší části obyvatelstva je jeho

inherentní charakteristikou. Naopak aktuální návrh redistribuce ve prospěch úzce de-

finované skupiny manželů/manželek lze považovat za tzv. preferenční režim, se kterým

ústavní soud spojuje širší prostor pro uvážení zákonodárce. Preferenční režim je v ju-

dikatuře ústavního soudu chápán jako pozitivní opatření neboli prostředek k dosažení

materiální rovnosti. Preferenční režimy nelze uzákonit bez dalšího – musí být založena

na objektivních a rozumných důvodech a mezi jeho cíli a prostředky musí být vztah

přiměřenosti.

Ačkoliv vzhledem k rozpolcenosti judikatury nelze předjímat potenciální rozhod-

nutí soudu, pokusme se o analýzu případu ve světle judikatury ohledně preferenčního

zacházení. Postupujeme-li od novější judikatury směrem do minulosti, nález Pl. ÚS

53/04 indikuje potenciální neúspěch stěžovatele v našem případu. Ve zmiňovaném ná-

lezu Ústavní soud shledal ústavně konformním preferenční zacházení (dřívější odchod

do důchodu) s matkami, navzdory reálné dělbě práce v jednotlivých domácnostech.

Bylo by tudíž překvapivé, kdyby Ústavní soud shledal ústavně nekonformním návrh,

který přistupuje preferenčně k manželovi/manželce, nehledě na pohlaví, který méně

vydělává na trhu práce. Nicméně je nutné vzít v potaz fakt, že daný nález včasného od-

chodu do důchodu žen-matek je stejně jako nález K. S. považován za velmi nezdařilý

a proto nelze předvídat, zda by v případě projednávání otázky sdíleného vyměřovacího

základu nepřistupoval ústavní soud k testu důkladněji a nepokusil by se test alespoň

provést.

Proto je ve fiktivním případu sdíleného vyměřovacího základu manželů nutno po-

kročit dále do minulosti a posoudit jej ve světle nálezu Pl. ÚS 42/04,

který předcházel

nálezu ve věci důchodového věku a navzdory mnoha společným prvkům v něm soud

došel k odlišnému závěru. V nálezu Pl. ÚS 42/04 většina soudců dovodila protiústav-

nost úpravy, podle níž muž se považoval za osobu pečující o dítě ve věku do čtyř let, jen

pokud podal přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o

dítě, na rozdíl od ženy, u níž se tato péče předpokládala, a žádnou přihlášku proto po-

dávat nemusela. Jak již bylo uvedeno u případu K. S., odlišovacím kritériem v našem

BOUČKOVÁ, Pavla.

Op.cit.

S. 69, 70.

BOBEK, Michal a KÜHN, Zdeněk.

Odůvodňovat? K čemu? Nesnesitelná lehkost antidiskriminační judi-

katury Ústavního soudu.

Dostupné z:

http://jinepravo.blogspot.cz/2007/12/odvodovat-k-emu-nesnesi-

teln-lehkost.html. Cit. 18. 4. 2016.

Pl. ÚS 42/04.