423 / 610
421
vůli smluvních stran uzavřít smlouvu o dílo, přičemž zdůrazňuje dobrovolnost jejich
jednání, a výkon zastřené závislé činnosti do určité míry připouští. Naopak v rozhod-
nutí ze dne 8. září 2011 sp. zn. 1 Afs 53/2011
26
Nejvyššího správní soud došel k závěru
opačnému a činnost poplatníka označil za závislou. V těchto i v řadě dalších rozhod-
nutí, v nichž Nejvyšší správní soud posuzoval povahu vykonávané činnosti, hraje vý-
znamnou úlohu právě míra dobrovolnosti, vztahující se k vůli smluvních stran uzavřít
konkrétní právní vztah.
27
Lze konstatovat, že vlivem judikatury, která je z velké části značně nekonzistentní, se
situace okolo vztahů hraničících mezi závislou a samostatnou činností stala značně ne-
předvídatelnou, což výrazně oslabuje právní jistotu jak na straně samotných poplatníků,
tak na straně správců daně. Možnost finančních úřadů identifikovat zastřený výkon
závislé činnosti a následně doměřit příslušnou daň s jistotou, že jeho právní jednání
nebude zpochybněno ve správním soudnictví, se tak v důsledku uvedeného výrazně
oslabuje.
2.1.3 Základ daně
Pro vyměření daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti je určující dílčí základ
daně definovaný ustanovením § 6 odst. 13 ZDP, jehož současná podoba byla do zákona
o daních z příjmů začleněna počátkem roku 2008.
28
Tvoří jej příjmy ze závislé činnosti
zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální a zdravotní pojištění, které je
podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel, přičemž částku po-
jistného sráženého zaměstnanci nelze od základu daně odečíst („superhrubá mzda“).
S podobnou konstrukci základu daně se nesetkáme nikde v Evropě, ani jinde ve světě.
Naopak řada evropských států umožňuje jako odčitatelné výdaje uplatnit přinejmen-
ším příspěvky zaměstnanců na sociální zabezpečení, čímž je podpořeno odvádění větších
částek pojistného na sociální zabezpečení a tím i motivace pro spoření na stáří. A dále
zpravidla umožňují alespoň částečné uplatnění výdajů na dopravu do zaměstnání.
29
V důsledku fiktivního zvýšení základu daně o platby uložené právními předpisy
výhradně zaměstnavateli, které plynou do státního rozpočtu na základě dvoustranného
veřejnoprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a státem, dochází ke zdanění objektu,
s nímž subjekt daně není v žádném vztahu. Jinými slovy dochází k tomu, že subjekt
daně platí daň z částky, která není jeho příjmem ze závislé činnosti ani příjmem jiným.
Ze strany vlády, která byla předkladatelem zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci ve-
řejných rozpočtů,
30
jenž zavedl poměrnou lineární sazbu daně ve výši 15%, se jednalo
26
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 1 Afs 53/2011.
27
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2009 sp. zn. 2 Afs 72/2008.
28
Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 261/2007 Sb.“).
29
SCHELLEKENS, Marnix. European
Tax Handbook 2014
. Amsterdam: IBFD, 2014. ISBN 978-90-
8722-241-5.
30
Zákon č. 261/2007 Sb.