426 / 610
424
těch, které patří do ustanovení § 6 ZDP, tedy příjmů plynoucích fyzické osobě z výko-
nu závislé činnosti. Zákonodárce dává touto úpravou jednoznačně najevo nezbytnost
odlišovat od sebe výše uvedené skupiny příjmů, když příjmy ze samostatné činnosti
vymezuje nejen metodou výčtovou, ale též za pomoci negativního vymezení vůči pří-
jmům z činnosti závislé a de facto činí z pojmu „samostatná činnost“ doplněk pojmu
„činnost závislá“.
42
přičemž o vztahu těchto pojmů bylo pojednáno v kapitole č. 2.1.2.
Logika rozlišování jednotlivých druhů příjmů fyzických osob je nasnadě. Svou pod-
statou se od sebe odlišují natolik, že nelze stanovit zcela totožná pravidla zdanění pro
všechny z nich. Zákon proto obsahuje v tomto ohledu odlišnou úpravu, a to jedná-li
se zejména o stanovení dílčího základu daně a s tím související možnosti uplatnění
daňových výdajů.
43
Z pohledu judikatury se Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích, vedle pro-
blematiky vztahu samostatné činnosti k činnosti závislé a příjmů z nich plynoucích,
zabýval též posouzením charakteru samostatné činnosti ve vztahu k ustanovení § 10
ZDP, zejména v souvislosti s otázkou výkladu pojmu „podnikání“ pro daňové účely.
44
Ta však z pohledu cíle práce není relevantní a dále ji není věnována pozornost.
2.2.3 Základ daně
Dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti je součástí základu daně vymezené-
ho ustanovením § 5 ZDP a zároveň prvkem, jehož konstrukce výrazně ovlivňuje podobu
výsledného daňového zatížení poplatníka. Jeho úprava, kterou nalezneme v ustanovení §
7 odst. 3 ZDP, se výrazně odlišuje od úpravy dílčího základu daně ze závislé činnosti, a to
možností uplatnit výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, které jsou
předmětem daně. Dílčím základem daně z příjmů ze samostatné činnosti jsou proto pří-
jmy taxativně vyjmenované ustanovením § 7 odst. 1 a 2 ZDP,
45
snížené o právě uvedené
výdaje, přičemž zde nedochází k žádnému fiktivnímu navýšení dílčího základu daně,
jako je tomu u dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti.
Výdaje mohou být u daně z příjmů ze samostatné činnosti uplatněny vícero způsoby,
a to buď v prokazatelné výši, na základě vedení účetnictví či daňové evidence, nebo
za pomoci fikcí stanovených daňově uznatelných výdajů, jejichž hodnota je v zákoně
o daních z příjmů vyjádřena procentem ze zdanitelných příjmů (paušální výdaje),
46
42
VANČUROVÁ 2013 op. cit., s. 153.
43
PELC, Vladimír.
Zákon o daních z příjmů. Komentář. 2. vydání
. Praha: C. H. Beck, 2015. s. 230. ISBN
978-80-7400-517-6.
44
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009 sp. zn. 8 Afs 6/2008; rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. 9 Afs 63/2008; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 9. 2007 sp. zn. 5 Afs 148/2006.
45
Výjimku tvoří příjem autora podle ustanovení § 7 odst. 6 ZDP, který nepřesáhne v kalendářním měsíci
10 000Kč od téhož plátce.
46
PELC, Vladimír.
Zákon o daních z příjmů. Komentář. 2. vydání
. Praha: C. H. Beck, 2015. s. 228. ISBN
978-80-7400-517-6.