427 / 610
425
přičemž poplatníci mají při výběru způsobu tvorby základu daně možnost volby.
47
Prokazování výdajů ze strany poplatníka i jejich následná kontrola správcem daně však
podstatným způsobem zvyšují administrativní zátěž. Je proto namístě určité zjednodu-
šení pravidel, které umožňuje fyzickým osobám snižovat své administrativní náklady
související s uplatňováním daňově uznatelných výdajů. Tuto funkci v zákoně o daních
z příjmů představují zmíněné paušální výdaje,
48
které vzhledem k jejich velkoryse na-
stavené výši mají z hlediska švarcsystému podstatný vliv na rozhodování poplatníka při
volbě mezi uzavřením pracovněprávního vztahu či jiného soukromoprávního vztahu.
Paušální výdaje
Úprava paušálních výdajů má v zákoně o daních z příjmů své opodstatnění, které
je spatřováno jednak v zajištění daňové spravedlnosti, a to u činností, doprovázených
materiálními výdaji pouze v minimální míře, jejichž výkon spočívá zejména v intelek-
tuální a umělecké činnosti, kterou lze daňově jen stěží vyjádřit. A dále v hospodářské
efektivnosti u poplatníků, jejichž příjem není vysoký a náklady na uplatňování vý-
dajů prokazatelně vynaložených by pro ně představovaly neúměrnou administrativní
zátěž.
49
I jejich uplatnění je pochopitelně doprovázeno řadou omezení
50
a vždy bude
záležet na konkrétní situaci, aby bylo možné posoudit, zda je tento jednodušší postup
stanovení základu daně pro poplatníka výhodnější ve srovnání se stanovením základu
daně při uplatnění výdajů prokazatelně vynaložených.
Zjednodušené stanovení základu daně za pomoci paušálních výdajů s sebou však nese
určitou míru nepřesnosti, která se velice výrazně projevuje právě ve vztazích zastřené
závislé činnosti, u kterých, zjednodušeně řečeno, zajišťuje podmínky nezbytné k vý-
konu činnosti zaměstnavatel (formálně „odběratel“) a zaměstnanec (formálně „osoba
samostatně výdělečně činná“) uplatňuje při stanovení základu daně výdaje v procentní
výši, přestože mu žádné reálné výdaje, s výjimkou administrativních, nevznikají.
Podíváme-li se do minulosti na vývoj jednotlivých sazeb paušálních výdajů, zjistíme,
že od roku 2005 prošly výraznými změnami spočívajícími zejména v jejich markant-
ním zvýšení, ve srovnání s právní úpravou, obsaženou v zákoně o daních z příjmů
do roku 2004.
51
47
Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2010 sp. zn. 8 Afs 10/2010.
48
Obdobnoufunkci,tedyúsporuadministrativy,měloplnittéžstanovenídanězpříjmůfyzickýchosobpaušální
částkou podle § 7a ZDP u poplatníků provozujících podnikatelskou činnost v malém rozsahu. Vzhledem
k podmínkám nastavených zákonem o daních z příjmů se však ani zdaleka netýká všech poplatníků, kte-
rýmplynou příjmy ze samostatné činnosti a dnes má pouze okrajový význam, z toho důvodu se práce tímto
způsob zdanění nadále nezabývá. Srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 492/2000 Sb., kterým se mění zákon
č. 589/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: Beck-online
[právní informační systém] C. H. Beck [cit. 24. 3. 2016]; VANČUROVÁ 2013 op. cit., s. 362.
49
PELC, Vladimír.
Zákon o daních z příjmů. Komentář. 2. vydání
. Praha: C. H. Beck, 2015. s. 230. ISBN
978-80-7400-517-6.
50
Například podle ustanovení § 35 ca ZDP nelze uplatnit slevu na manželku ani daňové zvýhodnění
na dítě.
51
Procentní výše paušálových výdajů byla s účinností od 1. 1. 2006 zvýšena z důvodu, jejich poměrně nízké-