114 / 284
112
VII. DOBROVOLNOST
Při vzniku pracovněprávního vztahu se projevuje zásada autonomie vůle, vůdčí zása-
da soukromého práva.
553
Autonomie vůle se rozpadá do svobody učinění či neučinění
právního úkonu, svobody výběru adresáta právního úkonu, svobody stanovení obsa-
hu právního úkonu a svobody stanovení formy právního úkonu. Zásada autonomie
vůle upřednostňuje dispoziční vůli subjektů v případě její konkurence s ustanovením
zákona.
554
Pro uplatnění této zásady má neopominutelný význam legislativní maxima
„vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“,
555
byť jí nelze se zásadou autonomie vůle
ztotožňovat.
556
Svoboda výběru smluvní strany a vstupu do pracovněprávního vztahu je pro svůj
zásadní význam a pro četné negativní historické zkušenosti chráněna v rámci práva
na svobodnou volbu povolání a zákazem nucené práce.
557
Dle čl. 26 odst. 1 Listiny má
každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat
a provozovat jinou hospodářskou činnost. Ústavní soud považuje právo na svobodnou
volbu povolání a přípravu k němu (čl. 26 odst. 1 Listiny) za hospodářské právo jed-
notlivce.
558
Jde o oprávnění jedince rozhodnout se, v jaké oblasti lidských činností by
chtěl realizovat svou pracovní schopnost a o takové povolání se ucházet (resp. získávat
přípravu pro výkon takového povolání).
559
Svoboda se ve volné soutěži o zvolené po-
volání ucházet však neposkytuje záruku úspěchu. Právo na svobodnou volbu povolání
zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny není subjektivním právem na určité zaměstnání
u určitého zaměstnavatele, ani na zaměstnání určitého typu nebo druhu, jemuž by od-
povídala povinnost příslušného státního orgánu takové zaměstnání opatřit, případně
i s použitím státní moci. Ústavní právo na svobodnou volbu povolání neznamená ani
neměnnost vykonávaného zaměstnání či snad zákaz jednostranného rozvázání pra-
covního poměru.
560
Taková záruka by byla omezením práva druhé strany pracovního
vztahu, tj. zaměstnavatele, který má právo svobodně „podnikat“, což zahrnuje i mož-
nost vytvářet si k této činnosti potřebný pracovní kolektiv. Ve své negativní podobě se
tedy právo na svobodnou volbu zaměstnání projevuje v části zásady autonomie vůle,
a sice ve svobodě učinění či neučinění právního úkonu (sjednání pracovní smlouvy)
a svobody výběru adresáta právního úkonu. Tato dílčí část bývá někdy formulována
jako zásada dobrovolnosti vzniku pracovněprávního vztahu nebo zásada svobody práce
(ta je ovšem chápána často šířeji). Zákoník práce tuto část zásady dobrovolnosti vzniku
553
Dobrovolnost není ovšem spojena pouze se vznikem pracovněprávního vztahu. Srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. července 2006, cj. 2 Afs 173/2005-69.
554
Fiala, J.; Hurdík, J.: K principům občanského práva, Právník, 1990, č. 7, str. 626 a násl.
555
Více Knapp, V.: Co je dovoleno a co je zakázáno, Právník, 1990, č. 1, str. 23 a násl.
556
Fiala, J.; Hurdík, J.: K principům občanského práva, Právník, 1990, č. 7, str. 627.
557
Jinak srov. již rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 7432, Boh. A 9267.
558
Nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 266/09.
559
Usnesení ÚS III. ÚS 547/98.
560
Usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 547/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, č. 30).