135 / 284
133
devším sjednotit právní úpravu služebních poměrů těchto příslušníků, sjednotit rozsah
jejich práv a povinností a přiblížit právní úpravu unijnímu právu.
Pokud se jedná o služební poměr neozbrojenců, je legislativní situace zvláště kompli-
kovaná. V České republice bylo přijetí této právní úpravy připravováno již v roce 1996.
649
Česká republika sice přijala služební zákon a tento nabyl v některých svých usta-
noveních účinnosti, avšak jeho účinnost jako celku byla již poněkolikáté odložena.
Naposledy ke dni 1. 1. 2015 a ze strany vlády je naznačováno, že zákon se účinným ne-
stane ani k tomuto datu. Nedostatek kvalitní právní úpravy pro státní zaměstnance se
přitom projevuje v řadě případů
650
a má celospolečensky závažné neblahé důsledky.
651
Služební poměry se od pracovněprávních vztahů odlišují v celé řadě znaků: potla-
čení smluvního principu či smluvní autonomie vůle, omezená práva a „rozsáhlejší“
povinnosti, či zvláštní výhody. Rozdíl nejdůležitější, potlačení smluvní autonomie vůle
se projevuje v omezené smluvní dispozici při zakládání služebního poměru i v jeho
průběhu, zejména v možnosti jednostranných změn práv a povinností zaměstnance.
Veřejnoprávní úprava je převážně kogentní a neumožňuje účastníkům služebního po-
měru zakládat s práva či povinnosti, s nimiž předem právní úprava nepočítá (např.
nemožnost sjednání dohody o zvýšení nebo rozšíření vzdělání u příslušníků, dohody
o převedení na jinou funkci, ale ani dohody o odpovědnosti). Na druhou stranu nelze
nevidět, též dílčí podobnost v systematice úpravy, pozůstatek předchozího kodifikač-
ního úsilí. Zákonodárce v zákoníku práce i v zákoně o příslušnících, zákoně o vojácích
z povolání a služebním zákoně nejprve upravuje vznik, změnu a skončení pracovního
poměru, resp. služebního poměru, aby následně podrobně vymezil vzájemná práva
a povinnosti účastníku (terminologicky
ex lege
nikoliv stran) pracovněprávních vztahů
a služebního poměru. Systematika služební pragmatice zcela neznámá.
České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.
649
Programové prohlášení nové vlády tehdy mimo jiné uvádělo: „Vláda hodlá věnovat zvýšenou pozornost
i aparátu veřejné správy s cílem zlepšit jeho profesionalitu a obnovit jeho prestiž. Za tím účelem připraví
návrh zákona o státní službě, v němž bude upraveno postavení pracovníků státní správy, jejich povin-
nosti a nároky. Důraz bude klást na respektování jejich politické a stranické nezávislosti.“ Kottnauer, A.,
Týc, J. Potřebuje Česká republika zákon o státní službě?, Právo a zaměstnání 1996, č. 4, str. 6.
650
Z praxe lze zmínit případ inspektorů provádějích prohlídku jatečných zvířat a masa na jatkách, kdy
existují příbuzenské vztahy mezi inspektory a maso zpracovávajícími osobami. Adekvátní řešení tohoto
případu obsahuje ust. § 36 služebního zákona, které řeší realitu příbuzenských a jiných podobných
vztahů při zařazení státního zaměstnance do služby.
651
Od nové právní úpravy se očekává též zkvalitnění české státní služby a bylo jednou z podmínek přije-
tí České republiky do Evropské unie. Za stávající situace, kdy státní zaměstnanci jsou účastníky pra-
covního poměru k určitému úřadu – organizační složce státu znemožňuje efektivní centrálního řízení
personální politiky oproštěné od stranických vlivů. Dochází tak nejen k nekoordinovanému náboru
nových úředníků za nejasných nekoordinovaných kritérií výběru, ale též absentuje program jejich odborné
přípravy a dalšího vzdělávání. Není ani zajištěna stabilita, mobilita dle potřeb státu ani větší flexibilita
státních zaměstnanců. Nutno ovšem zmínit, že z platného služebního zákona již byly vyloučeny početné
skupiny úřednictva a četné původně navržené výhody byly posléze z finančních důvodů redukovány. Dle
odborných studií Mezinárodního úřadu práce v Ženevě i Střediska evropských studií vede tento stav k ne-
účinnému využívání personálu a k tomu, že česká státní správa neláká prvotřídní kvalifikované odborníky.