147 / 284
145
seznámí sami s novou úpravou),
698
kterou lze za použití logického argumentu
a maiori
ad minus
rovněž na ostatní státní zaměstnance. I zde by tedy bylo sladění právní úpravy
ostatních státních úředníků a soudců nejvýše vhodné.
Nedostatek lze vidět i z hlediska systematiky dělení veřejných zaměstnanců, které
osnova zákona o úřednících přináší. Namísto, aby osnova vedla v základních princi-
pech analogii s jinými kategoriemi státních zaměstnanců – např. soudci (definitiva,
odpovídající plat a právní ochrana) či příslušníky ozbrojených sborů a vojáky, spojuje
regulaci státního úřednictva s úředníky územní samosprávy, aniž by akcentovala rozdí-
ly v organizačním zařazení, úloze, právní úpravě, náplni práce a tím i požadavcích mezi
oběma skupinami zaměstnanců veřejné správy.
Konečně dalším důležitým prvkem osnovy má být odpolitizování státní správy. Zde
lze upozornit hlavně na nedopracovanost a koncepční neujasněnost návrhu, nicméně,
protože se jedná o otázku, která není čistě právní, ponecháme ji zatím bez podrobněj-
šího komentáře.
ͳ. Zhodnocení stávajícího přístupu
Chápání služebního poměru jako dílčí modifikace pracovního poměru je nejenom
teoreticky nepřesné, ale hlavně v praxi nežádoucí. Vede totiž nejen k nedostatečné lo-
ajalitě, ale především ke ztrátě motivace ke kvalitnímu výkonu služby veřejnosti. Jako
jednoznačně nevyhovující se tak ukázalo stávající řešení, kdy zákoník práce a služební
zákon navyšují státnímu neozbrojenému úřednictvu povinnosti, aniž by došlo k urči-
tému vyvážení (vybalancování) prostřednictvím zvýšených práv či zvláštních výhod.
Spojí-li se tento stav s nedostatečným (stagnujícím) odměňováním, nelze se divit pře-
vládající deziluzi a nízké efektivitě práce státního úřednictva. Zkušenosti z podnika-
telské sféry prokazují, že špatně motivovaný tým spolupracovníků nebude dosahovat
nadprůměrných výsledků.
Od nové právní úpravy se očekává zkvalitnění české státní služby, což ostatně bylo
již jednou z podmínek přijetí České republiky do Evropské unie. Za stávající situace,
kdy státní zaměstnanci jsou účastníky pracovního poměru k určitému úřadu – organi-
zační složce státu znemožňuje efektivní centrálního řízení personální politiky oproště-
né od stranických vlivů. Dochází tak nejen k nekoordinovanému náboru nových úřed-
níků za nejasných nekoordinovaných kritérií výběru, ale též absentuje program jejich
centrálně řízené odborné přípravy a dalšího vzdělávání. To je např. zvlášť nebezpečné
u inspekce práce, která tak stěží může plnit funkci erudovaného odborného dozorového
orgánu. Není ani zajištěna stabilita, mobilita dle potřeb státu ani větší flexibilita stát-
ních zaměstnanců. Proto nepřekvapí, že dle odborných studií Mezinárodního úřadu
práce v Ženevě i Střediska evropských studií vede tento stav k neúčinnému využívání
personálu a k tomu, že česká státní správa neláká prvotřídní kvalifikované odborníky.
698
Viz vyjádření v tomto smyslu ohledně seznámení se s zákonem č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník
v diskuzi JUDr. Tomáše Lichovníka, prezidenta Soudcovské unie na přednášce „Co se děje v české jus-
tici“, konané dne 24. 10. 2012 na PF UK.