152 / 284
150
nebo k tomu povolaná osoba po dosažené vědomosti o překážce učinil nebo podle okolnosti
mohl učiniti potřebná nařízení.“
Služební poměr zanikal smrtí zaměstnance, naopak smrt jeho zaměstnavatele tento
účinek zpravidla neměla. Podle povahy a účelu služební (pracovní) smlouvy se buď jed-
nalo o překážku dle ustanovení § 1155 OZO, nebo došlo k přechodu práv ze smlouvy
na zaměstnavatelovy dědice.
724
Pokud by měl pracovní poměr končit smrtí zaměstnavate-
le,
725
muselo to být ve služební smlouvě
726
výslovně smluveno.
727
Účinky smrti zaměstna-
vatele na pracovní poměr se jinak posuzovaly dle povahy a účelu pracovního poměru.
728
Vedle prvku osobní (právní) závislosti týkající se především výkonu sjednané práce
upravoval OZO pro určité kategorie zaměstnavatelů další osobní povinnosti. Intenzita
osobního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem tak nebyla ve všech přípa-
dech stejná. Zvyšovala se postupně s pokračující délkou trvání pracovního vztahu.
Osobitější charakter pracovního vztahu mohl dále vzniknout u zaměstnavatele jako
fyzické osoby, který přijal zaměstnance do své domácnosti. Právě zde nalézáme po-
zůstatek středověkého konceptu ochrany (péče o) zaměstnance.
729
Zaměstnavatel,
který přijal zaměstnance do domácnosti a poskytoval zaměstnanci příjem, který byl
hlavním zdrojem příjmů takového zaměstnance, měl při splnění dalších podmínek
(stále ještě) povinnost poskytovat kromě peněžitých platů potřebnou výživu, lékařskou
pomoc a potřebné léky
730
(srov. ust. § 1156 OZO).
731
Takový zaměstnavatel měl dále
povinnost pečovat o obytnou místnost ke spaní a stravování zaměstnance. OZO měl
724
Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k čsl. obecnému zákoníku občanskému a občanské právo
platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 272.
725
V zákoně se hovořilo o služebním poměru smluveném na dobu života některé osoby, termínem osoba se
podle právní vědy rozuměl zaměstnavatel. Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k čsl. Obecnému
zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, 5, str. 276.
726
Tak se tehdy nazývala pracovní smlouva.
727
Totéž vyplývalo z § 12 odst. 3 zákona č. 244/1922 Sb., kterým se všeobecně upravují právní poměry
mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
728
Srov. Krčmář, J.: Právo občanské, III. díl, Právo občanské, IV. doplňkové vydání, Praha, Nákladem
knihovny věd právních a státních, 1947, str. 261. Dle ust. § 24 Čeledního řádu pro Čechy pominu-
la smrtí hospodáře smlouva o službě pouze tehdy: „když v ní dědicové hospodářovi nechtějí setrvati.
V takovém případě byli dědicové hospodářovi povinni čeledínovi nahradit mzdu a dohodnutou stravu,
a to přiměřeně ke sjednané době dalšího trvání smlouvy o službě.“ Srov. Freudenfeld, F.; Kasanda, J.:
Pracovní právo pro Čechy a Moravu, sv. 50, Pracovní právo Republiky československé, Praha, Právnické
knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938, str. 659. Přes změnu majitele závodu trval služební
(pracovní) poměr i nadále, obě smluvní strany však si podržely právo na výpověď. Zákon o soukromých
zaměstnancích upravoval v ust. § 51 odpovědnost předchozího zaměstnavatele vůči zaměstnanci pro
případ takového předčasného skončení pracovního poměru.
729
Srov. např. Čelední řád pro Čechy ust. § 20.
730
Nejen předepsané léky, ale též léky podle zkušenosti nutné. Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k čes-
koslovenskému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 262.
731
Tyto povinnosti zaměstnavateli odpadly, pokud se stejných plnění zaměstnanci dostalo na základě sou-
kromého pojištění.