156 / 284
154
Tato skutečnost je klíčovým znakem zvláštního závazkového vztahu zaměstnance
k zaměstnavateli. Osobní výkon práce lze sice sjednat i u smlouvy o dílo nebo man-
dátní smlouvy, tento znak však není u nich přítomen imanentně (srov. však ust. § 89
zákona o zaměstnanosti). Osobní vztah lze najít také u členů různých sdružení, ti však
na rozdíl od zaměstnance se mají právo podílet na procesu tvorby vůle ve sdružení.
753
Výlučnosti osobního výkonu práce lze ovšem poměrně lehce zneužít, a to tak, že si pra-
covník založí právnickou osobu (nejčastěji občanské sdružení, družstvo či s.r.o.), která
bude formálně v rámci obchodněprávního vztahu namísto něj plnit zadané úkoly.
754
Že se nejedná pouze o zahraniční problém, lze doložit v české judikatuře.
755
Simulaci nikoliv osobního výkonu práce fyzickou osobou je v zahraničí a zčás-
ti i v české judikatuře čeleno principem přednosti faktů před formálním ujednáním
smluvních stran. Tak stanoví např. čl. 93 panamského zákoníku práce a celá řada jiných
latinskoamerických úprav.
756
Tuto úpravu v praxi aplikoval panamský Nejvyšší soud,
třetí senát v rozsudku ze dne 17. 7. 1981,
757
V předmětném rozsudku panamský soud
odmítl považovat za poskytovatele služeb právnickou osobu, protože služby poskyto-
vala výlučně jediná fyzická osoba. Též kostarický Nejvyšší soud judikoval, že je nutno
analyzovat, zda se nejedná o pouhou formální existenci právnické osoby.
758
Pokud jde
o českou judikaturu, pak je ovšem nutno upozornit, že závěr o pracovněprávním sta-
tusu byl učiněn pro účely daňového řízení ve vztahu člen (soud posoudil jako zaměst-
nance) – sdružení fyzických osob – spol. s r.o. (soud posoudil jako zaměstnavatele)
759
a soud se v daném rozhodnutí nemusel vypořádat s ust. § 2 odst. 1 a § 6 ZP.
760
Zaměstnanci není umožněno, aby se nechal při výkonu práce zastoupit svým vlast-
ním spolupracovníkem či přibuzným, není to přípustné ani v případě překážky, kte-
753
K tomuto problému viz rozhodnutí německého BAG z 26. 9. 2002, sp. zn. 5 AZB 19/01 publikované
např. in International Labour Law Reports sv. 22, č. GER. 2. Jedná se o jedno ze dvou důležitých roz-
hodnutí o charakteru právních vztahů, na jejichž základě členové Scientologické církve pracovali pro
tuto „společnost“. V předmětném případě soud přihlédl zejména ke skutečnosti, že údajný zaměstnanec
byl v pozici, kdy měl vliv na řízení této organizace, a dále ke skutečnosti, že se mohl odchýlit dle vlast-
ního rozhodnutí od předepsaného rozvržení pracovní doby.
754
Pro pojmenování najmutí právnické osoby k plnění pracovních úkolů se v Braílii vžil pojem
„pejorización“
.
755
Srov. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 10 Ca 262/2002
a dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2006, č.j. 3 Ads 82/2005-50.
756
Tento princip je zakotven též v čl. 21 argentinského Zákona o pracovní smlouvě z roku 1974, čl. 89 ve-
nezuelské ústavy z roku 1999, čl. 8 venezuelského organického zákona o práci, čl. 53 kolumbijské ústavy
z roku 1991, zásadě IX. dominikánského zákoníku práce, čl. 83 a 93 panamského zákoníku práce.
K tomuto principu se v Peru přihlásil též Ústavní soud exp. č. 1411-2007-PA/TC, v Costa Rice Nejvyšší
soud např. v rozsudku ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 03-000121-0505-RES: 2006-00401 a v Kolumbii
Ústavní soud v rozhodnutí C-1110 z roku 2001.
757
Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office,
Hart, Geneva 2011, str. 74.
758
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 03-000121-0505-RES: 2006-00401.
759
Srov. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 10 Ca 262/2002.
760
Srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2006, č.j. 3 Ads 82/2005-50.