153 / 284
151
povahu subsidiárně působícího předpisu, který se uplatnil pouze při nedostatku spe-
ciální úpravy.
Vedle čeledních řádů (zde se odkazuje opět na výklad podaný v kapitole III.3.) též
jiné speciální předpisy obsahovaly podrobnou úpravu odrážející osobní vztah zaměst-
navatele a zaměstnance. Z hlediska obsahového se předně jednalo o předpisy chránící
výlučnost služebního poměru (např. postih zaměstnance za uzavření služební smlouvy
s několika zaměstnavateli či postih za bezdůvodné skončení služebního poměru), a to
zejména též trestními postihy.
732
Tyto trestní sankce byly zrušeny teprve zákonem ze
dne 17. října 1919, č. 571 Sb. z. a n., jímž se odstraňují pracovní a čelední knížky
i trestnost bezdůvodného zrušení pracovního poměru. Modernější úprava převza-
tá do předpisů po roce 1918 byla obsažena v zákoně o soukromých zaměstnancích.
Ten v ust. § 29 chránil výlučnost služebního poměru zákazem soutěže a jiného za-
městnání.
733
Dále lze rozeznávat úpravu povinnosti zaměstnavatele pečovat o ochranu
života, zdraví, mravnosti a náboženského přesvědčení.
734
Povinnost péče se obvykle
vztahovala též na jiné požitky (např. byt či stravu), které zaměstnavatel poskytoval.
Zkracoval-li zaměstnavatel zaměstnance na těchto požitcích, např. poskytnutím ne-
zdravého bytu, jednalo se o důležitý důvod pro zaměstnance ke zrušení pracovního po-
měru.
735
Zaměstnanec měl povinnost prokazovat zaměstnavateli věrnost, poslušnost,
úctu a slušně se chovat vůči němu i členům jeho rodiny.
Osobní charakter se dále odrážel též v důležitých důvodech pro předčasné zrušení
služebního (pracovního) poměru. Důležitým důvodem pro zaměstnance k vystoupení
z pracovního poměru bylo, zdráhal-li se zaměstnavatel vyhovět zákonným povinnos-
tem na ochranu života, zdraví nebo mravnosti zaměstnance; nebo ublíží-li zaměst-
navatel jemu nebo příslušníkům jeho rodiny skutkem, poruší-li vůči nim mravnost,
dopustil-li se hrubé urážky proti nim anebo odepřel-li chránit zaměstnance proti ta-
732
Srov. např. ust. § 79 až včetně 81, 86 a 99, odst. 4. živnostenského řádu, b) § 26, 27 a 52, odst. 2. záko-
na z 28. července 1902, č. 156 ř. z., o pracovním poměru dělníků zaměstnaných při režijních stavbách
a pomocných podnicích železnic, c) odst. 2., § 208 obec. zákona horního z 23. května 1854, č. 146 ř. z.,
a odst. 2., § 248 téhož zákona ve znění zákona z 3. května 1896, č. 75 ř. z., d) § 321 trestního zákona
z 27. května 1852, č. 117 ř. z., a § 578 vojenského trestního zákona (cís. pat. ze dne 15. ledna 1855,
č. 19 ř. z.). Ve věci trestnosti uzavření služební smlouvy s více zaměstnavateli srov. ust. § 4, 8, 32 a 33
prozatímního čeledního řádu pro hlavní město Prahu z 21. srpna 1857, č. 42 z. z., v § 4, 8, 31 a 32 če-
ledního řádu pro Čechy ze 7. dubna 1866, č. 11 z. z., v § 5, 9, 31 a 32 čeledního řádu pro Horní a Dolní
Slezsko z 25. Března 1867, č. 12 z. z. a v § 5, 9, 32 a 33 čeledního řádu pro Moravu z 2. května 1886,
čís. 53 z. z.
733
Ust. § 29 odst. 1 Zákon ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb. z. a n., o pracovním poměru soukromých
úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých
zaměstnancích): „
Zaměstnanec nesmí bez svolení zaměstnavatele vykonávati jiné zaměstnání nebo býti jak-
koliv činný pro jiný podnik nebo na cizí účet. Rovněž nesmí bez svolení zaměstnavatele zúčastniti se zároveň
se zaměstnavatelem téže soutěže.
“
734
Tak např. ust. § 28 zákona o soukromých zaměstnancích.
735
Srov. Chyský, J.: Pracovní právo, Praha, Orbis 1950, str. 66.