150 / 284
148
ce. Ta neměla mít původ pouze v obligačním právu (zejména Gierkova koncepce per-
sonenrechtliches Gemeinschaftsverhältnis).
712
Nabízí se proto otázka, zda se skutečně
i dnes
de lege lata
vznikem pracovněprávního vztahu rodí úzký osobní vztah mezi
zaměstnancem a zaměstnavatelem;
713
natolik osobní, že nelze strpět, aby takový vztah
existoval mezi manžely či registrovanými partnery.
714
Nebo zda i česká platná úprava
přistoupila na jeho ryze kontraktační pojetí.
715
Služební smlouva v pojetí OZO obsahovala po římskoprávním vzoru
locatio conduc-
tio operarum
závazek konat po určitou dobu pro jiného služby za odměnu.
716
Jednalo
se o smlouvu konsensuální, úplatnou, jejímž předmětem byl výkon práce v cizí sfé-
ře hospodářské, sjednání zpeněžení a získání pracovní síly.
717
Proces vyčleňování se
smlouvy pracovní jako samostatně upraveného smluvního typu ve zvláštních právních
předpisech byl v Německu a posléze též jinde spojen s uvědomováním si skutečnosti,
že ani člověk ani jeho pracovní síla nemohou být považováni za možný předmět ná-
jmu či pachtu.
718
Proto je na místě podrobit nejprve osobní znak stručné historické
analýze. Následuje pojednání o osobním prvku v platné právní úpravě, třetí oddíl se
zabývá legitimitou zákazu vzniku a existence pracovněprávního vztahu mezi manžely
a registrovanými partnery.
ͭ. Historický exkurz
K vývoji osobního prvku ve vztazích týkajících se výkonu nesamostatné práce před
počátky moderního pracovního práva se odkazuje na výklady podané v kapitole III.
v částech věnovaných středověkému právu a úpravě nájmu pracovní síly v ABGB, resp.
OZO. K úpravě v OZO lze doplnit, že poměrně záhy soudy judikovaly, že zaměst-
nanec není osobně odvislým od zaměstnavatele (tak jako v době feudální).
719
Nadále
byl sice zaměstnanec z dogmatického hlediska považován za osobu právně závislou
712
Adomeit, K.: Der Dienstvertrag des BGB und die Entwicklung zum Arbeitsrecht, NJW, 1996, str. 1710.
K anglickému pojetí osobního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem Hay, D.: England, 1562–
1875, Tle Law and Its Uses, in Hay, D.; Craven, P. (eds.): Masters, Servants and Magistrates in Britain
and the Empire, 1562-1955, Chapel Hill-London, 2004, str. 59 a násl.
713
Osobním prvkem se přitom rozumí ryze osobní práva a povinnosti, jejichž výkon nelze převést či po-
stoupit jinému subjektu. Dále se jedná o práva a povinnosti, které sice vznikají smluvním stranám,
nesouvisí však přímo s výkonem sjednané práce a nemají ani ryze obligační základ (jejich původ je často
možno nalézt v právu rodinném).
714
Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2045/2006, že práva a povinnosti z pracovního poměru
nebo jiného pracovněprávního vztahu nepatří do společného jmění zaměstnance/zaměstnankyně a jeho/
její manželky/manžela. Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4028/2009.
715
Z hlavních zastánců smluvního pojetí pracovního poměru lze uvést autority jako Lotmar, L. Mengoni, G.
Giugni, G. Lyon-Caen a F. Gamillscheg.
716
Ke znakům služebního poměru viz např. Nejvyšší správní soud rozhodnutí sp. zn. Rv I 1237/25, Vážný
VII.b, 1925, str. 1633 či rozhodnutí sp. zn. 35050/28, Boh. F 5095/1930.
717
Tak rozhodnutí Nejvyššího soudu Rv II 767/26, Vážný C 6585.
718
Viz Richardi, R., Fischinger, Philipp S.: Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz
und Nebengesetzen, Berlin, Sellier/De Gruyter 2011, str. 11.
719
Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu Rv I 795/27, Vážný C 7845.