154 / 284
152
kovým jednáním příslušníka své rodiny nebo jiného svého zaměstnance.
736
Důležitým
důvodem, pro který je zaměstnavatel oprávněn předčasně propustit zaměstnance, bylo
dle ust. § 34 zákona o soukromých zaměstnancích to, že zaměstnanec byl-li ve službě
nevěrný nebo dopustí-li se zaměstnanec násilností, porušení mravnosti nebo hrubých
urážek na cti na zaměstnavateli, jeho zástupci, příslušnících jejich rodin nebo na jiných
zaměstnancích.
737
Zaměstnavatel, který přijal do práce zaměstnance, přestože věděl, že
tento bez zákonného důvodu přerušil svůj poslední pracovní poměr, odpovídal soli-
dárně s tímto zaměstnancem předchozímu zaměstnavateli za škodu (ust. § 86 živnos-
tenského řádu).
Předpisy přijímané po únoru 1948 přispěly k odosobnění smluvních stran (pod vlivem
veřejného práva použit pojem účastníků) pracovněprávního vztahu. Do pozice zaměst-
navatele nastupuje socialistická organizace jako státem organizovaný kolektiv pracov-
níků, který pracuje zespolečenštěnými výrobními prostředky danými státem do správy,
pod jednotným vedením a plní úkoly určené státním plánem rozvoje národního hospo-
dářství.
738
Soukromé vlastnictví a s tím spojené uzavírání pracovněprávních vztahů mezi
fyzickými osobami je zakázáno, s nepatrnou výjimkou spočívající v poskytování služeb
malého rozsahu pro osobní potřebu. Pracující se stávají vlastníky výrobních prostředků
a odborová organizace vykonává nejen dozor nad dodržováním pracovněprávních před-
pisů, ale též rozhoduje v některých případech jako rozhodčí orgán.
739
V důsledku těchto
změn dochází ke stírání rozdílů mezi jednotlivými smluvními stranami pracovního po-
měru. Přesto z různých důvodů nakonec došlo (oproti úpravě v OZO) k renesanci prvku
osobní závislosti pracovníků od zaměstnavatele (státu).
740
Pracovník byl povinen pracovat zásadně osobně, výjimka byla explicitně připuštěna
pouze u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
741
a dovozovala se u pra-
covních poměrů mezi občany.
742
Možnost práce pro jinou organizaci byla podstatně
omezena
743
a pracovník byl podroben pracovní kázni s možnými kárnými opatřeními
736
Srov. ust. § 33 zákona o soukromých zaměstnancích, obdobně ust. § 82a živnostenského řádu. K dalším
předpisům a judikatuře Nejvyššího soudu srov. Chyský, J.: Pracovní právo, Praha, Orbis 1950, str. 50
a násl.
737
Živnostenský řád opravňoval v ust. § 82 písm. e) zaměstnavatele propustit pomocného pracovníka,
když vyzradil obchodní nebo výrobní tajemství nebo bez svolení majitele živnosti provozoval vedlejší
zaměstnání, které bylo na újmu jeho službám při živnosti.
738
Srov. důvodovou zprávu k ust. § 1 až 7 zákoníku práce 1965 in Zákoník práce a předpisy související,
Praha, Práce, 1966, str. 283.
739
Srov. vyhlášku Ústřední rady odborů č. 82/1965 Sb., zejména ust. § 2.
740
Důvodů je několik, zmiňme alespoň nejdůležitější. Direktivně řízené hospodářství jednak z ideologic-
kých důvodů nemohlo umožnit vyšší flexibilitu na trhu práce (cíl plné zaměstnanosti), jednak nebylo
schopno dostatečně pozitivně motivovat zaměstnance k vyšším a lepším výkonům.
741
Srov. ust. § 234 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z 1965.
742
Srov. důvodovou zprávu k ust. § 267 až 279 zákoníku práce 1965 in Zákoník práce a předpisy souvise-
jící, str. 443.
743
Srov. povinnost prokázat skončení předchozího pracovního poměru v ust. § 25 a úpravu vedlejšího pra-
covního poměru v ust. § 70 zákoníku práce 1965. Organizace mohla např. uložit pracovníkovi skončení