157 / 284
155
rá by mu pouze dočasně bránila ve výkonu práce.
761
Proto ostatně novela zákoníku
práce vylučuje pro pracovněprávní vztahy použití ustanovení občanského zákoníku
o společných závazcích a právech. Zaměstnanec má až na výjimky právo na přidělení
práce (ust. § 13 odst. 3 ZP v redakci do 31. 12. 2012 a § 34b odst. 1 ZP v redakci
do 1. 1. 2012), je-li mu práce přidělena, je povinen pracovat v souladu s pokyny nadří-
zených [ust. § 301 písm. a) ZP]. Rozhodující není výsledek, kterého má být dosaženo,
ale způsob, jakým je práce odváděna. Zaměstnanec je povinen pracovat podle svých
sil, znalostí a schopností. Vedle povinnosti pracovat má zaměstnanec též povinnost
nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele [ust. § 301 písm. d) ZP].
Osobní charakter pracovněprávního vztahu je podpořen širokým zákazem výkonu
výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele a možností sjednat
konkurenční doložku.
762
České pracovní právo stále bohužel nezohledňuje dostatečně
existenci koncernů a jiných hospodářských sdružení zaměstnavatelů. Tato skutečnost
komplikuje jednak vysílání zaměstnance k výkonu práce do hospodářsky spojeného
zaměstnavatele, jednak boj proti simulování existence více klientů, zákazníků v zájmu
vyhnutí se klasifikaci vykonávané práce jako závislé (více kapitola Opatření k zastření
výkonu závislé práce). Velmi inspirující je v tomto ohledu britská úprava sdružených
zaměstnavatelů (
Associated Employers
)
763
Za spojené zaměstnavate se dle této úpravy
považují ti zaměstnavatelé, kde jeden zaměstnavatel (ač formálně samostatný), je pří-
mo či nepřímo ovládán jiným zaměstnavatelem, či oba tito zaměstnavatelé jsou přímo
či nepřímo ovládání třetí osobou. K ovládání může dojít skrze smlouvu či prostřednic-
tvím vlastnictví podílů.
764
Smrtí zaměstnance i zaměstnavatele pracovněprávní vztah zpravidla zaniká, u za-
městnance bez výjimky, u zaměstnavatele v případě neživnostníka a poskytovatele
zdravotnických služeb.
765
Zákoník práce ve znění novely ZP s účinností od 1. 1. 2012
opět změnil koncepci přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
766
Pokud
761
K odlišnému přístupu v některých evropských státech srov. Thematic Report 2009, Characteristics of
the employment Relationship, str. 21. Dokument k dispozici na adrese uvedené v použité literatuře.
762
Shodně bod 13 pís. a) Doporučení.
763
Srov. The Employment Protection Act 1978, čl. 153 odst. 4.
764
K přípustnosti konstrukce spoluzaměstnavatelů se vyjádřil SD EU v rozsudku z 22. 5. 2008, C-462/06,
Glaxosmithkline and Laboratories Glaxosmithkline v. Jena-Pierre Rouard.
765
Ust. § 342 odst. 1 ZP umožňuje nahrazení zaměstnavatele novým zaměstnavatelem (podmíněný zánik)
pouze u základních pracovněprávních vztahů zaměstnavatelů živnostníků a od 1. 4. 2012 též u posky-
tovatelů zdravotnických služeb. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich
poskytování (zákon o zdravotních službách) přitom nenovelizoval § 342 odst. 1 první větu, která i na-
dále bude (chybně) výjimku připouštět pouze u živností.
766
V předmětném případě nelze nalézt legitimní důvod, proč by zaměstnanci živnostníků a poskytovatelů
zdravotnických služeb měli být lépe chráněni než zaměstnanci jiných fyzických osob. Přechod práv
a povinností z pracovněprávních vztahů u pokračování v živnosti a pokračování v poskytování zdravot-
nických služeb totiž není podmíněn ani množstvím zaměstnanců, ani charakterem práce konané pro
zaměstnavatele – živnostníka či poskytovatele zdravotnických služeb. Třebaže je představitelné vyloučení
přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů u určité kategorie zaměstnavatelů – fyzických