151 / 284
149
na vedení a příkazech zaměstnavatele, ty se však mohly vztahovat pouze k výkonu
práce. Osobní prvek přesto z pracovněprávního vztahu nevymizel a v ředěné podobě
byl zde přítomen i nadále. Nepochybuje o tom prof. Rouček, který o osobní závislosti
uvažuje vzhledem k době, místu a prostředkům práce.
720
U smlouvy služební to byl
totiž zpravidla zaměstnavatel, kdo rozhodoval o místu práce, době práce a poskytoval
zaměstnancům též prostředky nezbytné k výkonu sjednané práce.
Osobní (právní) závislost by bylo možno dovodit též se zřetelem k povinnosti za-
městnance konat službu dle nařízení daných zaměstnavatelem a povinností poslušnosti
(tj. nemožnosti zaměstnance přezkoumat zaměstnavatelovy rozkazy z hlediska nutnos-
ti nebo účelnosti).
721
Zaměstnavatel byl naopak vůči zaměstnanci povinen náležitou
péčí. I ta však měla své meze. Tak např. dle ust. § 1032 OZO nebyl zaměstnavatel
povinen platit to, co si služebné osoby svým jménem vzaly na dluh. Z úpravy služební
smlouvy dále pro zaměstnance vyplývaly některé povinnosti, které zcela či zčásti přesa-
hovaly rámec smluvního vztahu. Konkrétně se jednalo o povinnost věrnosti, mlčenli-
vosti, úcty a slušného chování.
722
Nevěru ve službě vymezil Nejvyšší soud (v souvislosti s ustanovením § 34 zákona
o soukromých zaměstnancích, tj. jako důležitý důvod k předčasnému propuštění za-
městnance) následujícím způsobem:
„jest rozuměti všechna jednání (činy i opomenutí),
kterými zaměstnanec porušuje způsobem příčícím se poctivosti a dobré víře svoje povinnosti
vůči zaměstnavateli; není třeba, aby z takových jednání vznikla zaměstnavateli přímo
materiální újma a aby taková jednání byla zaměstnanci zvláště zakazována.“
723
Zaměstnanec však neměl výlučnou povinnost sloužit svému pánu osobně, jak tuto
povinnost lze najít v platné pracovněprávní úpravě dnes. Dle ust. § 1153 OZO plati-
lo: „
Nevyplývá-li ze služební smlouvy nebo z okolností nic jiného, je zaměstnaný povinen
konati služby osobně, a nárok na služby nelze převésti.
“ Možnost zastoupení zaměstnan-
ce při práci tak mohlo být jednak dohodnuto, jednak mohlo vyplynout z okolností.
Některé zvláštní předpisy tyto okolnosti explicitně konretizovaly. Tak např. dle ustano-
vení § 9 zákona o statkových úřednících byl zaměstnanec povinen:
„oznámiti včas ka-
ždou překážku své služby zaměstnavatelovi, jeho zmocněnci nebo svému bezprostřednímu
představenému. Není-li mu to již možno, má se při nebezpečenství průtahu postarati o při-
měřené zastoupení, pokud jeho je třeba a pokud je možno, na tak dlouho, až zaměstnavatel
720
Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob-
čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 190.
721
Byl-li zaměstnanec přijat do domácnosti zaměstnavatele, rozšířila se povinnost poslušnosti též např.
na podrobení se domácímu řádu.
722
Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob-
čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 244.
Např. ust. § 76 živnostenského řádu. Dále srov. ust. § 8 zákona o statkových úřednících. Pokud jde
o učedníky, srov. ust. § 99b živnostenského řádu. Nezletilý učedník byl podroben otcovské kázni učeb-
ního pána, jehož ochrany a péče požíval.
723
Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17345. Srov. Dále rozhodnutí č. 17507, 17527, 17700 a 17766.