Table of Contents Table of Contents
Previous Page  151 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 151 / 284 Next Page
Page Background

149

na vedení a příkazech zaměstnavatele, ty se však mohly vztahovat pouze k výkonu

práce. Osobní prvek přesto z pracovněprávního vztahu nevymizel a v ředěné podobě

byl zde přítomen i nadále. Nepochybuje o tom prof. Rouček, který o osobní závislosti

uvažuje vzhledem k době, místu a prostředkům práce.

720

U smlouvy služební to byl

totiž zpravidla zaměstnavatel, kdo rozhodoval o místu práce, době práce a poskytoval

zaměstnancům též prostředky nezbytné k výkonu sjednané práce.

Osobní (právní) závislost by bylo možno dovodit též se zřetelem k povinnosti za-

městnance konat službu dle nařízení daných zaměstnavatelem a povinností poslušnosti

(tj. nemožnosti zaměstnance přezkoumat zaměstnavatelovy rozkazy z hlediska nutnos-

ti nebo účelnosti).

721

Zaměstnavatel byl naopak vůči zaměstnanci povinen náležitou

péčí. I ta však měla své meze. Tak např. dle ust. § 1032 OZO nebyl zaměstnavatel

povinen platit to, co si služebné osoby svým jménem vzaly na dluh. Z úpravy služební

smlouvy dále pro zaměstnance vyplývaly některé povinnosti, které zcela či zčásti přesa-

hovaly rámec smluvního vztahu. Konkrétně se jednalo o povinnost věrnosti, mlčenli-

vosti, úcty a slušného chování.

722

Nevěru ve službě vymezil Nejvyšší soud (v souvislosti s ustanovením § 34 zákona

o soukromých zaměstnancích, tj. jako důležitý důvod k předčasnému propuštění za-

městnance) následujícím způsobem:

„jest rozuměti všechna jednání (činy i opomenutí),

kterými zaměstnanec porušuje způsobem příčícím se poctivosti a dobré víře svoje povinnosti

vůči zaměstnavateli; není třeba, aby z takových jednání vznikla zaměstnavateli přímo

materiální újma a aby taková jednání byla zaměstnanci zvláště zakazována.“

723

Zaměstnanec však neměl výlučnou povinnost sloužit svému pánu osobně, jak tuto

povinnost lze najít v platné pracovněprávní úpravě dnes. Dle ust. § 1153 OZO plati-

lo: „

Nevyplývá-li ze služební smlouvy nebo z okolností nic jiného, je zaměstnaný povinen

konati služby osobně, a nárok na služby nelze převésti.

“ Možnost zastoupení zaměstnan-

ce při práci tak mohlo být jednak dohodnuto, jednak mohlo vyplynout z okolností.

Některé zvláštní předpisy tyto okolnosti explicitně konretizovaly. Tak např. dle ustano-

vení § 9 zákona o statkových úřednících byl zaměstnanec povinen:

„oznámiti včas ka-

ždou překážku své služby zaměstnavatelovi, jeho zmocněnci nebo svému bezprostřednímu

představenému. Není-li mu to již možno, má se při nebezpečenství průtahu postarati o při-

měřené zastoupení, pokud jeho je třeba a pokud je možno, na tak dlouho, až zaměstnavatel

720

Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob-

čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 190.

721

Byl-li zaměstnanec přijat do domácnosti zaměstnavatele, rozšířila se povinnost poslušnosti též např.

na podrobení se domácímu řádu.

722

Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob-

čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 244.

Např. ust. § 76 živnostenského řádu. Dále srov. ust. § 8 zákona o statkových úřednících. Pokud jde

o učedníky, srov. ust. § 99b živnostenského řádu. Nezletilý učedník byl podroben otcovské kázni učeb-

ního pána, jehož ochrany a péče požíval.

723

Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17345. Srov. Dále rozhodnutí č. 17507, 17527, 17700 a 17766.