Table of Contents Table of Contents
Previous Page  175 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 175 / 284 Next Page
Page Background

173

Ani úprava platná do 31. 12. 2011 nepovažovala tyto znaky za přítomné vždy u ka-

ždého výkonu závislé práce. Ust. § 2 odst. 4 ZP stanovilo, že zaměstnanec se může se

zaměstnavatelem na pracovní době také dohodnout (slova: „jinak dohodnuté době“).

Koná-li zaměstnanec práci v jiném dohodnutém místě, pak tak obvykle činí v pracovní

době, kterou si sám rozvrhuje, a k výkonu práce často používá vlastních nástrojů či

zařízení.

859

V takovém případě je opravdu velmi obtížné hovořit ještě o podřízenosti

zaměstnance v klasickém významu tohoto institutu. U takových zaměstnanců zůstává

zaměstnavateli zachováno pouze právo jednostranně určovat způsob výkonu práce.

860

Proto ostatně domáčtí zaměstnanci (ve smyslu ust. § 317 ZP i jiné osoby ve stejném

režimu) se např. v německé odborné literatuře nepovažují za zaměstnance, ale charak-

terizují se jako „osoby zaměstnancům podobné“.

Doba práce má dvojí význam, jednak jako délka trvání pracovněprávního vztahu,

861

jednak jako pracovní doba. K prvnímu lze uvést, že ač to ZP výslovně nestanoví,

862

podstatou pracovněprávního vztahu je nikoliv jednorázové, ale opakované poskytování

služeb.

863

V tomto smyslu správně, na základě předchozí judikatury Nejvyššího správ-

ního soudu, zmiňoval Pokyn D-285, že znakem závislé činnosti je okolnost, že vztah

mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný, resp. fyzická

osoba vykonává činnost dlouhodobě pouze pro jednoho plátce příjmu, a to osobně nebo

prostřednictvím spolupracující osoby ve smyslu § 13 zákona o daních z příjmu.

864

Ze

zahraničních úprav lze poukázat na ust. § 1 odst. 2 slovenského zákoníku práce, který

jako znak závislé práce do 31. 12. 2012 stanovil: „(…)

pozostáva prevažne z opakovania

určených činností

(…)“.

865

Opakovanost poskytování služeb je ovšem zdůrazněna též

859

Srov. ale rozsudek NS SSR ze dne 14. 10. 1970, sp. zn. 6 Cz 90/70 (R 9/1971), kde soud konstatoval:

„Skutočnosť, že pracovník pri plnení pracovných úloh používa vlastný výrobný prostriedok alebo pracovný

nástroj, sama o sebe nebráni vzniku pracovnoprávneho vzťahu.“

860

K obdobnému legislativnímu vývoji v polské úpravě viz Gersdorf, M. Cechy charakterystyczne stosunku

pracy po nowelizacji kodeksu pracy, PiZS 2002, č. 10, str. 18 a násl.

861

Srov. Chyský, J.: Pracovní právo, Praha, Orbis 1950, str. 14.

862

Což je překvapivé, protože lze dohledat judikaturu, která tento znak označila za rozhodující při iden-

tifikaci nesamostatné práce. Z poslední doby lze zmínit rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem

rozsudek ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 15 Ca 219/2000, který judikoval:

„Rozhodující rozlišovací znak

však představuje ujednání o dlouhodobé spolupráci zmiňovaných fyzických osob se žalovaným při provádění

zakázek, které svědčí o tom, že předmětem smluv o dlouhodobé spolupráci byl opakující se výkon práce, jež

sloužil k plnění běžných úkolů vyplývajících z podnikatelské činnosti žalobce. Z přehledů plateb za jednotlivé

provedené práce přitom vyplývá, že tyto osoby se skutečně na realizaci zakázek podílely po celá rozhodná zda-

ňovací období.“

863

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2006, čj. 2 Afs 173/2005-69.

864

D-285, Pokyn k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších

a vymezení tzv. závislé činnosti, čj.: 53/79 983/2005-532, uveřejněn ve Finančním zpravodaji 2005,

č. 9, str. 819. Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, č.j. 1 Afs 53/2011, bod 26.

865

S účinností k 1. 1. 2013 však došlo k vypuštění této úpravy. Více vládny návrh zákona, ktorým sa mení

a dopĺňa zákon č. 311/2001 Z. z. Zákonník práce v znení neskorších predpisov a ktorým sa menia a do-

pĺňajú niektoré zákony, tisk č. 186, Národná rada SR, 2012 a zvláštní část důvodové zprávy, komentář

k bodu 2.