174 / 284
172
XIV.
DOBA A MÍSTO VÝKONU PRÁCE
Jak doba, tak místo výkonu práce byly coby znaky závislé práce opuštěny s účin-
ností k 1. 1. 2012. Nemá se již jedna o znaky, ale podmínky výkonu práce.
849
Jedná
se o změnu legislativní úpravy, která nemá oporu v dosavadní české
850
ani zahraniční
judikatuře, nauce a zatím ani v současné kontrolní praxi.
851
Znaky jako doba práce,
místo práce a způsob placení považovala již prvorepubliková československá literatura
za podpůrné pomůcky při určení služební smlouvy.
852
Někdy byly u zaměstnance napl-
něny, jindy ne. Výkon práce po určitou dobu, resp. sjednání služební smlouvy na urči-
tou dobu (trvání služebního poměru po určitou dobu) nebyly podstatnými znaky ani
služební smlouvy, ani služebního poměru.
853
Se změnami v organizaci práce sice došlo k dalšímu oslabení možnosti zaměstna-
vatele jednostranně určovat určit čas, délku, místo a způsob výkonu práce, je-li ale
v daném vztahu toto právo přítomno, pak velmi napomáhá v identifikaci nadřízenosti
zaměstnavatele.
854
Typickým příkladem pro rozlišení výkonu závislé a nezávislé (sa-
mostatné) práce je případ obchodního zástupce. Dle ust. § 84 odst. 1 věty druhé ně-
meckého HGB
855
svědčí pro charakterizaci jako nezávislé práce skutečnost, že dotyčná
osoba svou činnost může svobodně vykonávat, není tedy prostorově a časově vázána
dispozicemi jiné osoby.
856
Stejně tak judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila,
že obchodní zástupce, který koná práci mimo provozovnu zaměstnavatele dle svých ča-
sových dispozic, a to hlavně na základě vlastní znalosti potřeb zákazníků, není zaměst-
nancem.
857
Obchodním zástupcem není ani ten, kdo nemá povinnost navštěvovat ur-
čitý počet zákazníků v určité době a kdo nemusí podávat o výsledku návštěv zprávy.
858
849
Tisk 411 PS P ČR, zvláštní část důvodvé zprávy, bod 4, str. 116.
850
Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, č.j. 1 Afs 53/2011, bod 32 dále
rozsudek Nejvyššího právního soudu ze dne 21. 3. 2006, č.j. 2 Afs 131/2005-49.
851
Srov. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 11. 6. 2012, č.j. 1945/1.30/12/14.3, str. 1 a násl.
a rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 4. 6. 2012, č.j. 1797/1.30/12/14.3, str. 2 a násl.
Z dřívější judikatury rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích 10 Ca 3/2003 a z judikatury
Nejvyššího správního soudu k pracovní činnosti především rozsudek ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 1 Afs
126/2009-73.
852
Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob-
čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, ASPI, 2002, str. 192.
853
Srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 7358/33, Svépomoc 1933, str. 286.
854
Srov. Niebler, M.; Meier, H.; Dubber, A.: Arbeitnehmer oder freier Mitarbeiter? Grundlagen und Praxi
des Arbeitsrechts, Berlin, Erich Schmidt 1994, str. 33 a dále především Krajský soud v Ústí nad Labem
rozsudek ze dne 27. 11. 2002, sp. zn.15 Ca 219/2000.
855
Handelsgesetzbuch in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4100-1, ve znění čl. 2
odst. 39 zákona ze dne 22. 12. 2011 (BGBl. I S. 3044).
856
Dietrich, T.; Hanau, P.; Schaub, G.: Erfurter kommentar zum Arbeitsrecht, 3. vyd., Mnichov, C.H. Beck,
2003, str. 1374, marg. č. 117.
857
Srov. Langer, L.: Je obchodní zástupce zaměstnancem nebo podnikatelem?, str. 157. Jinak obchodní
cestující či jednatelé byli dle ust. § 1 odst. 1 písm. c) zákona o soukromých zaměstnancích historicky
tradičně považováni za zaměstnance a cit. zákon se na ně proto vztahoval.
858
Srov. Chyský, J.: Pracovní právo, Praha, Práce 1950, str. 86.