173 / 284
171
skončení pracovního poměru.
842
Nároků vznikajících zaměstnanci po skončení pra-
covního poměru na základě kogentní úpravy se nebylo možné vzdát vůbec. Poněkud
rozporuplná judikatura se vztahovala k možnosti vzdát se nároku na odměnu za práci.
Nejvyšší soud dovodil, že se zaměstnanec může vzdát nároku na renumeraci za trvání
pracovního poměru, ale pouze do budoucna.
843
Úprava platná do 31. 12. 2011 chránila zaměstnance v ust. § 19 odst. 1 ZP, který
stanovil: „
Neplatný je právní úkon, kterým se zaměstnanec předem vzdává svých práv.
“
Názorným příkladem aplikace této úpravy je dohoda, kterou spolu zaměstnanec a za-
městnavatel uzavřeli, a na základě které zaměstnanec „přímo nepracoval“, nýbrž „byl
tzv. doma a současně mu byl žalovanou vysloven souhlas k jinému pracovnímu po-
měru“ s tím, že „součástí dohody byla odměna ve výši 60 %“. Ve shodě s projevem
vůle smluvních stran Nejvyšší soud posoudil takovou dohodu jako v rozporu se záko-
nem.
844
Nauka dovozovala na základě této úpravy, že zaměstnanec se může vzdát práv,
které mu již vznikly, a sice dohodou (dle ustanovení § 574 občanského zákoníku)
zaměstnance (věřitele) a zaměstnavatele (dlužníka). Ust. § 346c ZP přistoupilo k této
ochraně a zásadním způsobem ji doplnilo. Zaměstnanec se s účinností od 1. 1. 2012
nemůže vůbec, tzn. ani v případě existujících práv vzdát práv na poskytnutí mzdy,
platu nebo dalších obdobných plnění. Právní úkon, kterým by zaměstnanec zprostil
zaměstnavatele této povinnosti by byl absolutně neplatný podle § 19 písm. d) ZP.
V neposlední řadě lze poukázat na Pokyn D-285, v němž jako znak závislé činnosti
Ministerstvo financí uvedlo okolnosti, že odměna za práci je vypočítána na základě
délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pra-
covně-právním vztahu.
845
Pokyn D-285 ovšem vycházel i v tomto bodě z ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu, která se ani po vydání předmětného pokynu
v tomto bodě nezměnila.
846
Jak čl. 28 a 9 Listiny, tak prosté právo stále brání tomu, aby zaměstnanec neměl
právo na úplatu za odvedenou práci. Zakotvením ust. § 346c ZP došlo dokonce
ke zpřísnění prostého práva. Úplatnost proto zůstává jednou ze základních charakte-
ristik výkonu závislé práce, i když tento znak není v legální definici výslovně zmíněn.
Kontrolní praxe sice poněkud pokrytecky uvedené legislativní změny využila,
847
jedná
se totiž o překvapivé zdůvodnění i s ohledem na dřívější rozhodnutí Státního úřadu
inspekce práce vydaná v témže měsíci roku 2012.
848
842
Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu Rv I 602/36, Vážný obč. 15.262.
843
Vážný 15947.
844
Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5188/2008.
845
D-285, Pokyn k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
a vymezení tzv. závislé činnosti, čj.: 53/79 983/2005-532, uveřejněn ve Finančním zpravodaji 2005,
č. 9, str. 819.
846
Srov. např. rozsudek ze dne 29. 9. 2011 č.j. 4 Ads 75/2011-73.
847
Srov. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 21. 6. 2012, č.j. 2121/1.30/12/14.3, str. 4.
848
Srov. např. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 11. 6. 2012, č.j. 1945/1.30/12/14.3, str. 1
a násl. a rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 4. 6. 2012, č.j. 1797/1.30/12/14.3, str. 2 a násl.