171 / 284
169
vinností platit zaměstnavateli výučný honorář, i tak se jednalo o smlouvu pracovní
ve smyslu ustanovení § 73 živnostenského řádu.
834
Zákoník práce již učební poměr neupravuje,
835
stále se však na základě delegace
vztahuje na úplatný výkon práce ze strany žáků či studentů. Pracovněprávní předpisy
neupravují ani výkon práce, kterou fyzická osoba koná v rámci své praxe pro budoucí
povolání či během své studijní stáže. Pokud je ze strany žáků či studentů vykonávána
úplatná činnost, jedná se o tzv. produktivní činnost dle školského zákona.
836
Školský
zákon sám výkon produktivní činnosti nereguluje. Upravuje v ust. § 122 školského
zákona pouze hmotné zabezpečení a odměnu za produktivní činnosti. Minimální výše
odměny za produktivní činnost se odvozuje od určitého procenta minimální mzdy
definované pro účely výkonu závislé práce v pracovněprávních předpisech. Ustanovení
§ 65 odst. 3 školského zákona stanoví, že na žáky se při praktickém vyučování vzta-
hují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu
zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další
předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (např. povinnost podstoupit vstupní
preventivní prohlídku).
ͮ. Úplatnost de lege lata
S účinností od 1. 1. 2012 došlo, jak bylo již zmíněno, k vypuštění znaku úplat-
nosti z legální definice výkonu závislé práce a k jeho přenesení do ust. § 2 odst. 2 ZP
jako tzv. podmínky, za níž je práce konána.
837
Tuto změnu je nutno hodnotit kriticky.
Za výkon závislé práce nelze pojmově považovat též výkon práce, k němuž by došlo
bezúplatně. Důvodů je hned několik, plynou jednak z práva ústavního a mezinárodní-
ho veřejného, jednak z vnitrostátního práva prostého.
Především je nutno vnímat souvislosti plynoucí z práva ústavního a mezinárodní-
ho veřejného. Po skončení II. světové války se začíná v československé právní úpravě
i v ústavní rovině totiž objevovat další přístup k otázce úplatnosti pracovněprávního
vztahu. Již nejde pouze o právo věřitele, zaměstnance na odměnu za vykonanou práci
a zajištění této pohledávky, ale ust. § 27 odst. 1 Ústavy z roku 1948 upravuje právo
na spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Toto sociální právo mělo být zajištěno
státní mzdovou politikou řízenou v dohodě s jednotnou odborovou organisací a smě-
řující k neustálému zvyšování životní úrovně pracujícího lidu. Při určování odměny
za práci mělo rozhodovat jakost i množství práce, jakož i prospěch, který přináší cel-
834
Učni byli výslovně zařazeni mezi pomocné živnostenské pracovníky dle ust. § 1 odst. 7 zákona o úrazo-
vém pojištění dělnickém. Srov. Ballenberger, K.: pojem smlouvy učební, volontérské a praktikantské, in:
Hlaváček, J. (ed.): Pracovní právo 1937, č. 1 a 2, str. 6.
835
Ten byl po kodifikaci pracovního práva upraven v části třetí zákoníku práce 1965 a k jeho vypuštění
z pracovněprávní úpravy došlo nejprve částečně k 1. 2. 1991 a zbývající úprava byla zrušena s účinností
k 1. 6. 1994. K pokračující slovenské úpravě srov. především ust. § 53 slovenského ZP.
836
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), v platném znění.
837
Tisk 411 PS P ČR, zvláštní část důvodvé zprávy, bod 4, str. 116.