32
ochrany náležející původně výlučně zaměstnancům, též osobám samostatně výděleč-
ně činným.
116
Unijním příkladem je bod 6 doporučení Rady č. 2003/134/ES ze dne
18. února 2003 o zlepšení ochrany zdraví a bezpečnosti osob samostatně výdělečně
činných při práci. Otázky související s ochranou osob samostatně výdělečně činných
jsou úzce spojeny též se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne
7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostat-
ně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS.
117
Ze starších právních
aktů lze zmínit Směrnici Rady č. 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném
zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení
118
nebo Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2006/54/ES ze dne 5. července 2006
o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti
zaměstnání a povolání (přepracované znění).
119
Rozlišování mezi zaměstnanci a osoba-
mi samostatně výdělečně činnými je v neposlední řadě klíčovým tématem stávajících
diskusí týkajících se pozměnění směrnice č. 2002/15/ES o úpravě pracovní doby osob
vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě.
120
Tlak na intenzivnější ochranu osob konajících ekonomicky závislou samostatnou vý-
dělečnou činnost je důsledek internacionalizace politik některých členských států EU
jako je Francie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, VB a Španělsko, více v kapitole
Domněnka existence pracovního poměru a přiznání částečné pracovněprávní ochrany.
ͯ. Právo zaměstnance na soukromí v judikatuře ESLP
Vedle iniciativ MOP a EU
121
se významným způsobem zasadila o humanizaci podmí-
nek výkonu závislé práce též Rada Evropy. Názorným příkladem je jedna z jejich nejvý-
znamnějších multilaterálních mezinárodních smluv – Úmluva o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ta se sociálních práv sice dotýká pouze okra-
jově
122
a její význam je tak dán spíše ve specifických, nikoliv však významově marginál-
116
Zelená kniha Modernizace pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století, KOM(2006) 708
v konečném znění.
117
Srov. čl. 2 písm. a) směrnice č. 2010/41/EU.
118
Srov. čl. 2 směrnice č. č. 79/7/EHS.
119
Srov. čl. 6 směrnice č. 2006/54/ES
120
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/15/ES o úpravě pra-
covní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (KOM(2008)650 v konečném
znění). Dokument je dostupný např. zde
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CO-M:2008:0650:FIN:CS:PDF (Cit.: 17.1.2003. Evropský parlament nakonec návrh Komise neschválil. Více
http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2010-0137+0+
DOC+XML+V0//CS (Cit.: 17. 1. 2013).
121
Srov. především směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně
fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.
122
Jde především o zákaz nucené práce (čl. 4), zákaz diskriminace (čl. 14), koaliční svobody (čl. 11) a ko-
nečně práva na spravedlivý proces (čl. 6) jako procesní záruky při omezování sociálních práv.