36 / 284
34
svého dispozičního práva respektovat též zaměstnancovu lidskou důstojnost, osobní
čest, dobrou pověst a jeho jméno.
130
Zaměstnanec má především právo na ochranu
svého soukromí (čl. 7 Listiny), resp. soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy).
Za ideový vzor těchto konstrukcí je považováno „právo být ponechán sám sobě (známý
disent soudce Brandeise ve věci Olmstead v. U. S. 438, 478, 1928).
Evropský soud pro lidská práva neshledal možným (ale ani nutným) podat vyčerpá-
vající definici pojmu „soukromý život“. Toto právo má též zaměstnanec, a to přestože
jeho základní povinností je během pracovní doby pracovat pro zaměstnavatele. Jak
dovodil též ESLP nelze odepřít ochranu dle čl. 8 odst. 1 Úmluvy jen z toho důvodu,
že napadené opatření se vztahuje pouze na profesní činnost. Jak bylo judikováno, při
současném odposlouchávání obchodních i soukromých hovorů došlo k zásahu do sou-
kromého života.
131
Zmínit pak je nutno především rozsudek Halfordová v. Spojenému
království, kde ESLP založil legitimnost očekávání zaměstnankyně, že uskutečněné
hovory jsou soukromé na tom, že zaměstnankyně ve své funkci generálního kontrolora
měla k dispozici vlastní místnost vybavenou dvěma telefonními aparáty (z nichž jeden
byl určen k soukromým hovorům) a dále na absenci předchozího poučení o odpo-
slouchávání telefonních hovorů. Soud z tohoto důvodů dospěl k závěru, že hovory
uskutečněné stěžovatelkou z pracoviště spadají pod pojmy „soukromý život“ a „kore-
spondence“ a čl. 8 Úmluvy je na ně aplikovatelný. Pojmy soukromý život a obydlí dle
čl. 8 odst. 1 Úmluvy je proto v této souvislosti nutno interpretovat jako zahrnující též
místa profesní či komerční aktivity.
132
Na základě judikatury ESLP
133
a později též českého ústavního soudu lze shrnout,
že soukromým životem dle čl. 8 Úmluvy, resp. soukromím dle čl. 7 Listiny základ-
ních práv a svobod je třeba rozumět jednak osobní soukromí člověka (osobní sféra
jednotlivce, tedy např. údaje týkající se identifikace pohlaví, jména, sexuální orientace
a sexuálního života), jednak právo každého člověka na vytváření a rozvíjení vztahů
s dalšími lidskými bytostmi (soukromé i profesní povahy, jakási zóna interakce zaměst-
nance s jinými jednotlivci). Dle čl. 8 Úmluvy požívá ochrany též korespondence, a to
v písemné i elektronické podobě.
134
Součástí tohoto práva naopak není např. právo vy-
brat si zaměstnání
135
či právo na ochranu (utajení) informace o členství soudce v KSČ
ke dni 17. 11. 1989.
136
130
Např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 15/95.
131
ESLP rozsudek Huvig v. Francie 1990, A-176-B, § 8 a 25.
132
Čapek, J. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, I část, Úmluva, Praha Linde
2010, str. 283.
133
ESLP rozsudek Niemitz 1992, A-251-B, Klass a ostatní v. Německo, 1978, A-28 nebo Malone vs. UK,
1984, A-82.
134
ESLP rozsudek Klass a ostatní, § 48-49.
135
ESLP rozsudky Glasenapp a Kosiek v. Německo, 1986, A-104, § 49, a A-105,§ 35; dále též Vogt v.
Německo, 1995, A-323, § 43-44 nebo Thlimmenos v. Řecko, 2001, stížnost č. 34369/97, § 41, ECHR
2000-IV.
136
US nález sp. zn. I. ÚS 517/10.