35 / 284
33
ních,
123
oblastech. Právě jednou z nich úzce související s výkonem závislé práce, resp.
testem nadřízenosti zaměstnavatele je ale právo zaměstnance na ochranu soukromého
a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy.
Obsáhlá judikatura ESLP, která váže k čl. 8 Úmluvy, se stala cenným inspiračním
zdrojem pro zákonodárce, vnitrostátní soudy i aplikační praxi. Pokud jde o ústavodár-
ce lze např. zmínit, že čl. 8 Listiny ve své původní podobě v tisku č. 330 i 331
124
ne-
obsahoval explicitně pojem soukromí. K jeho doplnění došlo až po jednání na ústavně
právních výborech na základě inspirace Úmluvou.
125
Podobně lze poukázat na prosté právo, kde zákonodárce reagoval v ZP teprve
v roce 2007, a to spíše problematickým způsobem. Proto i dnes si navzdory své obec-
nosti a zčásti též specifičnosti zachovává čl. 8 Úmluvy (ve světle judikatury ESLP) vý-
znamnou regulativní funkci. Příkladem je požadavek přesnosti národního zákona. Jak
výstižně formuloval právě ESLP, tato přesnost musí občanovi umožňovat orientovat se
v této úpravě a reagovat na její porušení.
126
Není divu, že rovněž české kontrolní orgány se k tomuto zdroji poznání práva na re-
spektování soukromého a rodinného života znovu vracejí.
127
Český zákonodárce stále
není schopen uživatelům práva nabídnout srozumitelnější a přitom dostatečně obecné
kritérium legitimnosti pocitu soukromí, než jaké v podobě legitimnosti očekávání do-
vodila rozhodovací praxe ESLP.
128
Rychlý rozvoj techniky přitom umožňuje zaměst-
navateli kontrolovat své zaměstnance neustále sofistikovanějšími metodami a přístroji.
Stejně tak na základě společenské poptávky dochází zákonem k umožnění stále inten-
zivnějších zásahů do soukromí fyzických osob, a to nejen zaměstnanců. V zájmu struč-
né analýzy pojmu zaměstnanec v judikatuře ESLP se podává vstupní výklad k proble-
matice čl. 8 v Úmluvě.
ͯ.ͭ
Soukromí
Energie zaměstnance daná k dispozici zaměstnavateli je dle moderního chápání ne-
oddělitelná od jeho osoby.
129
Proto je zaměstnavatel kromě jiného povinen při výkonu
123
Informace získané zaměstnavatelem ze soukromí zaměstnance, resp. navzdory ochraně soukromí za-
městnance mohou sloužit ke skončení pracovního poměru s tímto zaměstnancem či k založení odpověd-
nosti zaměstnance za zaměstnavateli způsobenou škodu. Srov. Financial Times Ltd a další v. Spojenému
království, stížnost č. 821/03. Z vnitrostátní judikatury lze zmínit recentní rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo
4928/2010.
124
Srov.
http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0330_01.htm(Cit.: 13. 6. 2012).
125
Tisk č. 392 FS ČSFR, digitální repozitář 1990–1992 na
www.psp.cz(Cit.: 30. 1. 2013).
126
Zpráva Komise k případu Hewitt a Haman v. Spojené království 1989, D.R. č. 67, str. 88-122.
127
Úřad pro ochranu osobních údajů tak učinil ve stanoviscích UOOU č. 1/2003, 3/2003, a v neposlední
řadě č. 2/2009.
128
Toto kritérium je možné interpretovat takto: míra ochrany soukromí je u zaměstnance určována cha-
rakterem prostor, ve kterých se nachází, dobou, kdy se v nich nachází, jeho vztahem k danému místu
a legitimnímu očekávání vzhledem k těmto faktorům.
129
Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia
2000, str. 426. Srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 15/95.