98 / 284
96
bylo upraveno, že smlouva o práci vznikne, zaváže-li se někdo konati za plat práci
po nějaký čas.
476
České pracovní právo rozlišuje vedle pracovní smlouvy další tři právní úkony, kte-
rými lze platně založit pracovněprávní vztah – jmenování, dohodu o provedení prá-
ce a dohodu o pracovní činnosti. Judikatura identifikovala též tzv. faktický pracovní
poměr, který vznikne, pokud nebyla platně uzavřena pracovní smlouva (zaměstnanec
jmenován či sjednána dohoda o práci konané mimo pracovní poměr), fyzická osoba
však již začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat. Ve faktickém pracov-
ním poměru oběma účastníkům vznikají určité práva a povinnosti jako je např. právo
na odměnu za vykonanou práci. Zaměstnanec ve faktickém pracovním poměru však
není chráněn před skončením pracovního poměru.
477
ͭ. Rozlišení jmenování, dohody o provedení práce a dohody
o pracovní činnosti
Nejprve několik slov ke jmenování a dohodám o práci konané mimo pracovní po-
měr, jejichž odlišnost od pracovní smlouvy je více než sporná. Zákoník práce upravuje
jmenování jako právní úkon zakládající pracovní poměr.
478
Jmenování je tedy práv-
ní skutečnost.
479
Dle pracovněprávní doktríny není jmenování dvoustranným úko-
nem – smlouvou,
480
což ostatně potvrdil též Nejvyšší soud.
481
Dle judikatury není
jmenování ani smlouva označená jako „pracovní“ uzavřená se zaměstnancem, který je
v okruhu jmenovaných zaměstnanců.
482
V případech, kdy právní úprava stanoví vznik
pracovního poměru jmenováním, kogentní povaha zákoníku práce vylučuje založení
pracovního poměru pracovní smlouvou.
483
Jmenování však není ani jednostranným
právním úkonem ve smyslu občanského zákoníku, protože jednostranný projev vůle
zaměstnavatele, resp. osoby, která je oprávněna jmenovat, nemůže být účinný, pokud
zaměstnanec nebude se vznikem pracovního poměru souhlasit (zásada svobody práce).
Jmenování je tak obtížné zařadit do občanskoprávní klasifikace právních skutečností,
právních úkonů. Podle názoru Ústavního soudu lze dovodit, že prostřednictvím za-
476
Tisk 425, Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
477
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98. K srovnatelnému přístupu
jihoafrického the Labour Appeal Court v případě, kdy druhem sjednané práce bylo poskytování sexuál-
ních služeb (prostituce) srov. Kylie v CCMA and others, věc č. CA 10/08, (2008) 29 ILJ 1918 (LC).
478
Základní (a v podstatě též jediný) rozdíl mezi právy a povinnostmi jmenovaného a nejmenovaného
zaměstnance spočívá v možném odlišném způsobu skončení pracovního poměru, což bylo ale nako-
nec formou pozměňovacího návrhu umožněno též u nejmenovaného vedoucího zaměstnance, který je
v první či druhé linii vedení. Srov. ust. § 73 odst. 3 zákoníku práce.
479
Srov. Zákoník práce a předpisy související, str. 327 nebo např. bod 244 nálezu Ústavního soudu publi-
kovaného pod č. 116/2008 Sb.
480
Srov. např. Bělina in Bělina, M. a kol.: Zákoník práce, komentář k ust. § 33, bod 3. Dále např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2006, čj. 2 Afs 173/2005-69.
481
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2339/2003 (Soubor, sv. 28, C 2326).
482
Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2339/2003.
483
Tak rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 512/2001 (Soubor, sv. 15, C 1100).