100 / 284
98
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou však též institutem, který
vždy dával smluvním stranám vyšší míru smluvní volnosti ve sjednávání či vylučování
sociálních standardů jinak bezvýjimečně garantovaných zaměstnancům v pracovním
poměru. Je proto až neuvěřitelné, jakou tento institut prokázal od doby svého vzni-
ku schopnost přežít a přizpůsobit se novým právním, společenským i ekonomickým
podmínkám ve společnosti. K pochopení vzniku a dalšího vývoje dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr je nutno zamyslet se nad tímto institutem v historic-
ké perspektivě. Proto budou nejprve ve stručném historickém exkurzu ukázány obtíže
spojené se vzájemným rozlišením dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
navzájem, jakož i jejich odlišení od pracovní smlouvy vůbec. S institutem dohod o pra-
cích konaných mimo pracovní poměr byla vždy spojena snaha zákonodárce jejich
využívání omezit či přímo zakázat. Nakolik byla či je tato snaha upřímná si ukážeme
v oddíle zabývajícím se právem volby mezi jednotlivými smluvními typy a oddíle ana-
lyzujícím zákaz konkurence. V posledním oddíle této kapitoly budou ukázány odliš-
nosti v sociálních standardech u práce konané v pracovním poměru a v pracovněpráv-
ním vztahu založeném dohodou o práci konané mimo pracovní poměr.
ͭ.ͭ
Pojem dohody o práci konané mimo pracovní poměr
Zákoník práce 1965 rozlišil v ust. § 232 odst. 2 dohody od sebe velmi nejasně.
Základním rozlišovacím kritériem byla povaha pracovního úkolu. Dohoda o provedení
práce byla jako smluvní typ určena k zasmluvnění provedení ojedinělého určitého pra-
covního úkolu, který nebylo možno zajistit pracovníky organizace v rámci jejich povin-
ností vyplývajících z pracovního poměru. Dohodu o provedení práce však bylo možné
sjednat také tehdy, vyžadovala-li to povaha úkolů organizace, což v podstatě by byl rov-
něž důvod pro sjednání dohody o pracovní činnosti nebo dokonce pracovní smlouvy.
Dohodu o pracovní činnosti bylo možné sjednat k provádění pracovní činnosti,
jejíž výkon v pracovním poměru by byl vzhledem k jejímu rozsahu z hlediska orga-
nizace práce a ekonomického řízení neúčelný a nehospodárný. Nemělo se tedy jed-
nat o ojedinělý pracovní úkol, ale o soustavnou pracovní činnost. Dohoda o pracovní
činnosti tak přistupovala k pracovní smlouvě jako její zvláštní typ, protože z hlediska
druhu vykonávané práce mezi nimi nebyl rozdíl. Pokud ale šlo o podstatné náležitosti,
pak na rozdíl od pracovní smlouvy
489
v dohodě musel být uveden způsob odměňová-
ní.
490
Zásady o uzavírání dohod o pracovní činnosti mezi socialistickými organizacemi
a pracovníky (které časově předešly zákoník práce 1965 a k jejich zrušení došlo až
v roce 1967), vymezily v čl. 1 dohodu o pracovní činnosti jako smluvní typ urče-
ný k rozšíření, prohloubení a zkvalitnění služeb. Tyto dohody bylo možné uzavírat,
jestliže rozsah služeb poskytovaných socialistickou organizací dosavadním způsobem
(pracovníky v pracovním poměru) nekryl potřeby obyvatelstva nebo jestliže provádění
těchto služeb dosavadním způsobem bylo i při novém způsobu řízení nehospodárné.
489
V pracovní smlouvě měla organizace s pracovníkem dohodnout zpravidla jeho mzdové zařazení.
490
Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 6/75.