SLP 02 (2013)

106 / 284

104
na jejich zdravotní stav, jen s předchozím souhlasem organizace, ke které jsou v pra-
covním poměru.505
Zákon č. 188/1988 Sb. zrušil povinnost získat předchozí souhlas jiné organizace
u dohody o pracovní činnosti a vypustil též úpravu umožňující omezit pracovníky
ve sjednávání dohod o provedení práce v pracovních řádech. Nově stíhala pracovníky,
kteří jednali dohodu o pracovní činnosti, a byli u jiné organizace zaměstnáni v pra-
covním poměru po stanovenou týdenní pracovní dobu, pouze oznamovací povinnost.
Oznámení muselo být písemné a musel v něm být uveden název a sídlo organizace,
která pracovníka přijala, doba trvání dohody, druh práce, rozsah sjednané týdenní
pracovní doby.506 Mateřská organizace byla oprávněna pracovníkovi přikázat zrušení
sjednané dohody o pracovní činnosti, pokud pracovník nesplnil vůči ní oznamovací
povinnost, popřípadě byly naplněny další zákonem stanovené důvody (např. výkon
práce podle této dohody bránil řádně plnit povinnosti vyplývající z pracovního pomě-
ru). Proti příkazu se pracovník mohl bránit soudně.
Oznamovací povinnost, stejně jako právo mateřské organizace přikázat zrušení do-
hody o pracovní činnosti, bylo ze ZP 1965 vypuštěno 1. 2. 1991.
ͭ.Ͱ Nejvýznamnější odlišnosti od pracovního poměru
Pracovněprávní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní
poměr vždy vykazovaly určité odlišnosti od pracovního poměru, my se zde budeme
věnovat pouze některým z nich. Prvním, nikoliv pouze terminologickým, rozdílem
je důsledné upřednostňování pojmu „dohoda“ před „pracovněprávní vztah založený
dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr“. Činí tak zákonodárce nejen
dnes, ale též před rokem 1989, což je podivuhodné vzhledem k celkovému odklo-
nu od smluvní podstaty práce v době kodifikace československého pracovního práva.
Zákoník práce 1965 při úpravě pracovního poměru, nikoliv však dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr, opustil individuální pojetí pracovního práva a kladl
důraz především na kolektivní prvek při výkonu práce. Nezůstalo však pouze u odliš-
ného názvosloví.
Na rozdíl od pracovní smlouvy, kde však byla tato úprava původně též zamýšlena, se
alespoň na úrovni zákoníku práce 1965 realizovala myšlenka smluvní odměny za práci. 507
Dohoda o způsobu odměňování byla podstatnou náležitostí dohody o pracovní čin-
nosti; nedostatečná konkretizace způsobu odměňování měla za následek neplatnost
dohody o pracovní činnosti. 508 Organizace byla povinna poskytnout pracovníkům
505 Srov. stenoprotokol ze 12. společné schůze Federálního shromáždění, 2. den – středa 14. prosince 1988,
Digitální knihovna Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,
prot/012schuz/ (cit. 9. 7. 2011)
506 Vláda ČSSR byla oprávněna po projednání s Ústřední radou odborů stanovit nařízením, ve kterých
případech není oznámení třeba.
507 Srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 160/79.
508 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 6/75, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 3/78.