Table of Contents Table of Contents
Previous Page  106 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 106 / 284 Next Page
Page Background

104

na jejich zdravotní stav, jen s předchozím souhlasem organizace, ke které jsou v pra-

covním poměru.

505

Zákon č. 188/1988 Sb. zrušil povinnost získat předchozí souhlas jiné organizace

u dohody o pracovní činnosti a vypustil též úpravu umožňující omezit pracovníky

ve sjednávání dohod o provedení práce v pracovních řádech. Nově stíhala pracovníky,

kteří jednali dohodu o pracovní činnosti, a byli u jiné organizace zaměstnáni v pra-

covním poměru po stanovenou týdenní pracovní dobu, pouze oznamovací povinnost.

Oznámení muselo být písemné a musel v něm být uveden název a sídlo organizace,

která pracovníka přijala, doba trvání dohody, druh práce, rozsah sjednané týdenní

pracovní doby.

506

Mateřská organizace byla oprávněna pracovníkovi přikázat zrušení

sjednané dohody o pracovní činnosti, pokud pracovník nesplnil vůči ní oznamovací

povinnost, popřípadě byly naplněny další zákonem stanovené důvody (např. výkon

práce podle této dohody bránil řádně plnit povinnosti vyplývající z pracovního pomě-

ru). Proti příkazu se pracovník mohl bránit soudně.

Oznamovací povinnost, stejně jako právo mateřské organizace přikázat zrušení do-

hody o pracovní činnosti, bylo ze ZP 1965 vypuštěno 1. 2. 1991.

ͭ.Ͱ Nejvýznamnější odlišnosti od pracovního poměru

Pracovněprávní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní

poměr vždy vykazovaly určité odlišnosti od pracovního poměru, my se zde budeme

věnovat pouze některým z nich. Prvním, nikoliv pouze terminologickým, rozdílem

je důsledné upřednostňování pojmu „dohoda“ před „pracovněprávní vztah založený

dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr“. Činí tak zákonodárce nejen

dnes, ale též před rokem 1989, což je podivuhodné vzhledem k celkovému odklo-

nu od smluvní podstaty práce v době kodifikace československého pracovního práva.

Zákoník práce 1965 při úpravě pracovního poměru, nikoliv však dohod o pracích

konaných mimo pracovní poměr, opustil individuální pojetí pracovního práva a kladl

důraz především na kolektivní prvek při výkonu práce. Nezůstalo však pouze u odliš-

ného názvosloví.

Na rozdíl od pracovní smlouvy, kde však byla tato úprava původně též zamýšlena, se

alespoň na úrovni zákoníku práce 1965 realizovala myšlenka smluvní odměny za práci.

507

Dohoda o způsobu odměňování byla podstatnou náležitostí dohody o pracovní čin-

nosti; nedostatečná konkretizace způsobu odměňování měla za následek neplatnost

dohody o pracovní činnosti.

508

Organizace byla povinna poskytnout pracovníkům

505

Srov. stenoprotokol ze 12. společné schůze Federálního shromáždění, 2. den – středa 14. prosince 1988,

Digitální knihovna Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,

http://www.psp.cz/eknih/1986fs/slsn/sten-

prot/012schuz/ (cit. 9. 7. 2011)

506

Vláda ČSSR byla oprávněna po projednání s Ústřední radou odborů stanovit nařízením, ve kterých

případech není oznámení třeba.

507

Srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 160/79.

508

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 6/75, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 3/78.