Table of Contents Table of Contents
Previous Page  107 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 107 / 284 Next Page
Page Background

105

sjednanou odměnu. V praxi ale stát plně využil zákonné zmocnění dané ústředním

orgánům,

509

kterým byla v ustanovení § 239 ZP 1965 ponechána možnost v dohodě

s ministerstvem financí a s ústředními výbory odborových svazů

510

stanovit zásady pro

odměňování pracovníků činných podle těchto dohod a bližší podmínky pro jejich uza-

vírání. Odměňování prací konaných podle dohod o provedení práce a vyskytujících se

ve více odvětvích mělo upravit ministerstvo financí.

511

Rozsah regulace odměňování

v různých podzákonných předpisech dosáhl ohromného rozsahu a stal se jedním z váž-

ných problémů této úpravy.

512

Vedle absence svrchovanosti zákona daná úprava přede-

vším bránila adekvátnímu motivačnímu odměňování vykonané práce. Platná úprava

nepovažuje ujednání o odměně za podstatnou náležitost dohody o práci konané mimo

pracovní poměr a znevýhodňuje zaměstnance pracující na základě dohod jejich neza-

hrnutím do povinných příplatků ke mzdě či platu. Jak jinak vysvětlit ustanovení § 77

odst. 2 písm. e) ZP? Nežádoucí účinky této úpravy lze eliminovat pouze prostřednic-

tvím zásady stejné odměny za stejnou práci.

513

Dalším rozdílem, který ovšem zákoník práce 2006 nepřevzal, bylo oprávnění pra-

covníka konat práci za pomoci rodinných příslušníků uvedených v dohodě.

514

Takto

se násobil potenciál volného času pracovníků, kteří k plnění úkolů (často i pro mateř-

skou organizaci) využívali příslušníků vlastní rodiny. Zjevnou nevýhodou takto ko-

nané práce byla častá nemožnost zjistit skutečného viníka nekvalitně odvedené práce.

Odpovědnost organizace

515

i pracovníka za škodu způsobenou při plnění pracovních

úkolů nebo v přímé souvislosti s ní byla řešena stejně jako v pracovním poměru, výše

náhrady škody způsobené pracovníkem z nedbalosti však nesměla přesáhnout třetinu

skutečné škody a nesměla ani být vyšší než třetina odměny sjednané za provedení této

práce. Pracovník odpovídal organizaci dle pracovněprávních předpisů i za škodu způ-

sobenou ze strany jeho rodinných příslušníků, kteří mu při práci pomáhali. Vznikla-li

ale při výkonu práce škoda rodinným příslušníkům, odpovídala organizace za úraz jen

podle občanského zákoníku.

509

Novelizace provedená zákonem č. 20/1975 Sb. doplnil „vláda Československé socialistické republiky“.

510

Po novelizaci zákonem č. 153/1969 Sb. s „příslušnými odborovými orgány“ a po novelizaci zákonem

č. 20/1975 Sb. „Ústřední radou odborů“.

511

Po novelizaci zákonem č. 153/1969 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky

a Slovenské socialistické republiky.

512

K rozsahu úpravy srov. derogační ustanovení vyhlášky č. 425/1991 Sb., o odměňování prací konaných

mimo pracovní poměr.

513

Smluvní princip se naopak důsledně uplatnil ve slovenské úpravě (srov. ust. § 226 odst. 2 a § 228a

odst. 1 slovenského zákoníku práce).

514

Možnost pracovníka nechat se zastoupit při výkonu práce v pracovním poměru se ovšem též dovozovala.

515

Zdánlivě jinak tomu bylo v případě odpovědnosti za nemoc z povolání. Ust. § 235 odst. 2 v původní re-

dakci upravovalo odpovědnost organizace pouze za úraz, který se pracovníku přihodil při výkonu práce.

K nápravě došlo zákonem č. 153/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce. Srov. bod 81, kte-

rým se mění ust. § 235 odst. 2 zákoníku práce 1965. Srov. též důvodovou zprávu k předmětné úpravě,

tisk 26, FS ČSSR

http://www.psp.cz/eknih/1969fs/tisky/t0016_04.htm

(Cit.: 11. 7. 2011).