SLP 02 (2013)

104 / 284

102
mimo pracovní poměr. Dále došlo též k úpravě podmínek, za nichž bylo možné sjed-
nat dohody. Poprvé se do zákoníku práce dostalo omezení z hlediska množství pra-
covní doby nutné ke splnění určitého úkolu. Dohody o pracovní činnosti bylo možné
uzavírat k provádění opětující se pracovní činnosti, při níž průměrná doba skutečného
výkonu práce nepřesahovala polovinu stanovené týdenní pracovní doby, u prací sezón-
ní povahy stanovenou týdenní pracovní dobu, a která je ve sjednaném rozsahu vykoná-
vána buď: (a) nepravidelně podle časových možností pracovníka, nebo (b) pravidelně,
avšak za takových provozních podmínek, že z hlediska zájmů společnosti bylo by pro
organizaci neúčelné a nehospodárné, aby výkon této činnosti soustavně řídila, sledova-
la její provádění a kontrolovala dodržování stanovené pracovní doby.
S cílem zabezpečit preferenci pracovního poměru před dohodami, v nichž mělo
být realizováno v zásadě pouze vedlejší zaměstnání, byla novelou provedenou záko-
nem č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, opět nově stanovena
kritéria, podle nichž se posuzovala případná neúčelnost a nehospodárnost sjednávání
pracovního poměru. Shodně pro obě dohody se jednalo o práci: (a) jejíž pravidelný
výkon nemůže organizace zabezpečit v rámci předem stanoveného rozvržení pracovní
doby a rozvrhu pracovních směn tak, aby její řízení, sledování jejího provádění a kon-
trola dodržování pracovní doby byly účelné a hospodárné, (b) jejíž výkon v pracovním
poměru by byl z hlediska zájmů společnosti pro organizaci neúčelný nebo nehospo-
dárný z jiných důvodů.
Zákonodárce zdůvodnil potřebu nové úpravy tím, že dohody o pracích konaných
mimo pracovní poměr umožňují využít iniciativy pracujících ke zlepšení služeb a za-
bezpečení pracovních sil ve vedlejším zaměstnání pro celou řadu úzkoprofilových čin-
ností, jsou však též někdy zneužívány k neodůvodněnému obohacování.501
Zákoník práce 2006 reguluje vztah mezi pracovním poměrem a pracovněprávními
vztahy založenými dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr jedinou vě-
tou. Dle ustanovení § 74 odst. 1 zákoníku práce má zaměstnavatel zajišťovat plnění
svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Zákon tento příkaz (niko-
liv doporučení, jak se domnívají někteří autoři) zaměstnavateli, aby zajišťoval plnění
svých úkolů zaměstnanci v pracovním poměru, nijak blíže nekonkretizuje. Slovo „pře-
vážně“ nebylo zatím soudy vyloženo a kontrolní praxe se tomuto problému též vyhý-
bá. Zaměstnavatel nezajišťuje plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním
poměru, pokud plní své úkoly převážně zaměstnanci v pracovněprávních vztazích za-
ložených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pokud zaměstnavatel
poruší stanovené povinnosti při vzniku pracovního poměru, dohody o provedení práce
či dohody o pracovní činnosti, dopouští se správního deliktu a může být postižen
za přestupek dle ustanovení § 12 zákona o inspekci práce nebo za správní delikt dle
ustanovení § 25 zákona o inspekci práce.
501 Zvláštní část důvodové zprávy k ust. § 232 až 239b, Federální shromáždění, tisk č. 100, viz http://www.
(Cit.: 9. 7. 2011).