Table of Contents Table of Contents
Previous Page  101 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 101 / 284 Next Page
Page Background

99

Mělo se jednat o poskytování drobných služeb, popřípadě drobných řemeslných prací

a oprav. Dohody mělo být účelné uzavírat též k rozšíření služeb závodů veřejného

stravování a ubytování, a to zejména v činnostech příležitostné povahy, jako je např.

dovoz a odvoz zavazadel, obstarávání pochůzek, praní a žehlení prádla, čištění, žehlení

a drobné úpravy oděvů, opravy punčoch, čištění obuvi, holičské a kadeřnické služby,

mytí a hlídání motorových vozidel, služby v koupelnách, šatnách, toaletách a služby

při hrách nebo sportu (např. v půjčovnách loděk a v lázních). Mimoto bylo mož-

né dohody uzavírat i na příležitostný, popřípadě nepravidelný, prodej zboží, jako je

pochůzkový a stánkový prodej občerstvení, cigaret, katalogů, květin, upomínkových

předmětů apod. zejména v rekreačních místech a při různých shromážděních. Pokud

by nešlo o příležitostný, popřípadě nepravidelný prodej zboží, bylo možné uzavírat

tyto dohody v oblasti obchodu jen výjimečně, k zajištění prodeje v malých prodejnách

tabáku a v nejmenších pohostinských závodech.

V praxi bylo rozlišení dohody o pracovní činnosti od dohody o provedení práce ob-

tížné, neboť každá opětovaná činnost se, jak potvrdily ve své judikatuře soudy, skládá

z řady ojedinělých pracovních úkolů, a naopak pod pojem ojedinělého pracovního

úkolu lze často zahrnovat celou řadu opakujících se činností nebo ojedinělých úkolů,

které jsou součástí celkového ojedinělého úkolu většího rozsahu.

491

Zákon č. 20/1975 Sb. kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku

práce, upravil vymezení obou dohod a výslovně poprvé u dohody o pracovní činnosti

vnesl jako rozlišovací znak délku pracovní doby (tzv. kvantitativní princip). Toto ome-

zení však neplatilo u prací sezónní povahy, zde průměrná doba skutečného výkonu

práce nesměla přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu. Zákon č. 20/1975 Sb.

zakotvil, že dohodu o pracovní činnosti bylo možné uzavírat k provádění opětující se

pracovní činnosti, při níž průměrná doba skutečného výkonu práce nepřesahovala po-

lovinu stanovené týdenní pracovní doby, u prací sezónní povahy stanovenou týdenní

pracovní dobu, a která je ve sjednaném rozsahu vykonávána buď:

(a)

nepravidelně po-

dle časových možností pracovníka, nebo

(b)

pravidelně, avšak za takových provozních

podmínek, že z hlediska zájmů společnosti bylo by pro organizaci neúčelné a nehospo-

dárné, aby výkon této činnosti soustavně řídila, sledovala její provádění a kontrolovala

dodržování stanovené pracovní doby.

Dohody o provedení práce bylo možno uzavírat jen k provedení ojedinělého ur-

čitého pracovního úkolu vymezeného výsledkem práce, který nebylo možno zajistit

pracovníky organizace v rámci jejich povinností z pracovního poměru buď proto, že

tento úkol nevyplýval z běžné činnosti organizace, nebo proto, že to výjimečně vyža-

dovala povaha takového úkolu. Dohody tak bylo možné vzájemně odlišit podle druhu

vykonávané práce, jejich pravidelného každodenního opakování a délky odpracované

491

Srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 160/79.