36 / 300
34
ve kterých se státy ve stejné situaci dovolávaly klauzule
rebus sic stantibus
coby důvodu
suspendování či ukončení platnosti mezinárodní smlouvy se státem, který porušil zá-
sadní mezinárodněprávní závazky.
Citované případy nejsou ovšem údajně dostatečné k tomu, aby daly vznik novému
obyčejovému pravidlu. Komentář tak dospívá k závěru, že
„současný stav mezinárodní-
ho práva v případě protiopatření přijímaných v obecném či kolektivním zájmu je nejistý.
Praxe států je řídká a týká se omezeného počtu států. Zdá se, že v dnešní době neexistu-
je žádné jasně určitelné právo států /…/ přijímat protiopatření v kolektivním zájmu“.
35
Na druhou stranu Komise nechce možnost toho, že by se právo na protiopatření
v obecném či kolektivním zájmu do budoucna zformovalo, vyloučit, a proto volí, jak
sama přiznává,
„záchrannou klauzuli
(saving clause),
která /…/ ponechává rozhodnutí
záležitosti budoucímu vývoji mezinárodního práva“
.
36
Článek 54 tak nevylučuje, že by
třetí státy mohly mít možnost přijmout určitá donucovací zákonná opatření k zajiš-
tění ukončení porušování a reparace, nijak tato „zákonná opatření“ ale nespecifikuje
a ponechává na dalším vývoji mezinárodního práva, zda se mezi ně budou jednou řadit
i protiopatření.
V roce 2011 se Komise pro mezinárodní právo k otázce protiopatření přijímaných
v obecném či kolektivním zájmu krátce vrátila při schvalování
Návrhu článků o od-
povědnosti mezinárodních organizací.
37
Článek 57 tohoto Návrhu je prakticky slovo
od slova převzat z článku 54 staršího Návrhu článků, liší se ale v tom, že namísto pro-
tiopatření využívaných mezi státy řeší, resp. vzhledem k obsahu spíše neřeší protiopa-
tření přijímaná státy nebo mezinárodními organizacemi v reakci na porušení meziná-
rodního práva určitou mezinárodní organizací. Komentář konstatuje, že v této oblasti
je praxe ještě skoupější než v případě států, resp. že žádná taková praxe neexistuje.
Z toho ovšem podle Komise nelze dovodit, že by příslušná protiopatření byla nelegál-
ní, a proto Návrh opět volí záchrannou klauzuli. V poznámce pod čarou se objevuje
odkaz na existující praxi přímo nedotčených mezinárodních organizací uchylujících
se k protiopatřením v reakci na porušení mezinárodního práva ze strany států.
38
Není
jasné, proč Komentář tuto praxi odděluje od praxe týkající se výlučně mezinárodních
organizací, resp. proč kapitola II části třetí pojímá protiopatření odlišně než článek 22.
39
Obecný závěr je nicméně jasný a vyznívá v neprospěch legality protiopatření přijíma-
ných v obecném nebo kolektivním zájmu, např. v reakci na porušení lidských práv.
35
Tamtéž, s. 355.
36
Tamtéž.
37
Draft articles on the responsibility of international organizations, with commentaries, in UN
Doc. A/66/10, Report of the International Law Commission on the work of its 63rd session, Official
Records of the General Assembly, 66th session, Supplement No. 10, November 2011, s. 50-170.
38
Tamtéž, s. 89, poznámka pod čarou č. 338. Poznámka konkrétně zmiňuje ekonomické sankce přijaté
Evropskou unií proti Barmě/Myanmaru v reakci na porušování lidských práv v této asijské zemi.
39
Článek 22 mluví o protiopatřeních přijímaných mezinárodními organizacemi v reakci na protiprávní jedná-
ní jiných mezinárodních organizací nebo států, naopak kapitola II části třetí mluví o protiopatřeních přijí-
maných mezinárodními organizacemi nebo státy v reakci na protiprávní jednání mezinárodních organizací.