61 / 124
59
vlastní nové a umírněnější církve (např. unitariánů).
318
Osvícenská filozofie a deismus
se však samy o sobě v myšlení širokých vrstev Američanů výrazněji nerozšířily a nikdy
nenarušily celkovou převahu protestantismu.
Za třetí: Ústavní (politický) systém v koloniích byl i na tehdejší evropské standardy
mimořádně liberální. Vyznačoval se jednak poměrně rozsáhlou samosprávou kolonie
vůči Britské koruně,
319
jednak (a to je velmi důležité) zárukou práv osadníka jakož-
to svobodného poddaného Britské koruny.
320
Právním základem tohoto systému byly
psané ústavy
jednotlivých kolonií, jež měly nejčastěji podobu královských chart a jež
obsahovaly i jednoduché katalogy zaručených práv.
321
Právě v těchto ústavách spat-
řovali osadníci jakési „společenské smlouvy“ mezi osadníky (lidem) a panovníkem,
o kterých psal J. Locke.
322
Američané si je přitom vykládali (někdy extenzivně) tak, že
sněmy jednotlivých kolonií, resp. jejich dolní sněmovny, volené svobodně osadníky,
318
„… usedlejší bostonské církve reagovaly na výstřelky obrozeneckých emocí tím, že v nich opět zavládl ro-
zum. Do čela se dostali bostonští duchovní jako Charles Chauncey a Jonathan Mayhew, kteří vyznávali
učení pokojné racionality. Přezkoumávali kalvínskou teologii a shledali příliš odpudivým a iracionálním,
že lidé by mohli být na základě predestinace navždy zatraceni. Do jejich kázání se stále více vkráda-
la racionalita a přírodní zákony Newtona a Locka, vydávali se cestou unitariánství a univerzalismu.“
(TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 56-57).
D. W. Bebbington píše o evangelikálním hnutí v britských koloniích, počínaje rokem 1730: „… evange-
likálové … byli silně ovlivněni osvícenským způsobem myšlení. (Výrazný představitel hnutí a zakladatel
metodismu John) Wesley učil, že náboženství a rozum jsou spolu úzce spjaty. Evagelikálové se běžně do-
volávali Johna Locka a užívali jeho metodu empirického důkazu tvrzení. Stejně tak oceňovali induktivní
metodu Isaaca Newtona, přičemž s teologií zacházeli jako s oborem, pro nějž jsou newtonovské postupy
naprosto přiměřené.“ [BEBBINGTON, D. W. in: McGRATH, A. E. (ed.) A KOL.: op. cit., s. 126, 130].
319
„Samospráva se v koloniích stala nejprve zvykem a posléze ,právem‘.“ (TINDALL, G. B. – SHI, D. E.:
op. cit., s. 62-64). Dále: NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 19-23. BALÍK, S. in:
KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 327-329.
320
„Kamkoli kolonisté přišli, přinesli s sebou teorii práv svobodného Brita, dědice tradic anglického boje
za svobodu.“ (NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 19).
321
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 61-62; NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit.,
s. 21-22; „V době vypuknutí hnutí za nezávislost takovéto charty mělo již všech třináct amerických
osad.“ (HOLLÄNDER, P.: op. cit., s. 135).
322
„K vyslovenému přehodnocení objektivních práv občanských v subjektivní práva lidská však nedošlo
v Anglii, ale v jejích severoamerických koloniích. Osady, vytvářené od r. 1620 emigranty převahou z řad
nonkonformistů, zakládaly své ústavy na různých smluvních základech inspirovaných z počátku starozá-
konně, později pod různě silným vlivem Lockovým. Ilustrují zároveň přechod od ducha čisté teokracie
ke společenstvím čistě laickým.“ (KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 113).
„Většina kolonií … vznikla na základě smlouvy mezi panovníkem a poddanými, jejíž předlohou byla
původní společenská smlouva sestavená, jak lidé všeobecně věřili, v dobách Anglů a Sasů či dokonce
ještě dřív. Kolonisté se tak stali držiteli jakési psané ústavy, ovšem koncipované v souladu se soudobou
obchodní praxí.“ (JOHNSON, P.:
Dějiny anglického národa,
op. cit., s. 175).
„Podle americké zkušenosti vyrostly koloniální vlády … skutečně ze smluvních dohod, jak to Locke
popsal. Samy královské charty rovněž představovaly jakési smlouvy mezi korunou a osadníky. Tyto pre-
cedenty způsobily, že Lockeovy práce byly pro koloniální čtenáře zvlášť přitažlivé a jeho filozofie ovlivnila
pravděpodobně více Ameriku než Anglii.“ (TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 61).