58 / 124
56
vším dvěma charakteristickými rysy
302
– [1] výrazným a v Evropě nevídaným sklonem
ke svobodě, neohroženosti, entusiasmu, individualismu
303
a disentismu (tj. přirozenou
tendencí k odporu proti každé formě „zotročování rozumu i ducha“, až k rebelii)
304
a [2] silným a všeobecně převládajícím odhodláním („svatým posláním“) vybudovat
coby „vyvolený národ“ v Novém světě „nový Izrael“, který bude „novými nebesy a no-
vou zemí, domovem spravedlnosti“
305
(toto odhodlání bylo navíc posilováno opti-
mistickou vírou ve „šťastný osud“,
306
jenž je Američanům předurčen, tj. vírou, která
měla zdroj v puritanismu, potažmo v učení Jana Kalvína o predestinaci). Američtí
protestanti obecně a puritáni („poutníci“) zvláště tak hledali v Novém světě svobodu
před útlaky Starého světa. Toto vizionářské, takřka
Mojžíšovské pojetí svobody
americ-
kých kolonistů má proto bytostně náboženské (biblické) ideové zdroje, které jsou zcela
American Politics, s. 153; J. Bryce, The American Commonwealth (London, Macmillan, 1891), vol. 2,
s. 599].
302
„Americký protestantismus se odlišuje od evropského protestantismu, což platí zejména pro anglikánskou
a luteránskou konfesi, které daly vzniknout etablovaným církvím. Této odlišnosti si povšiml Edmund
Burke, když srovnával strach, úctu, oddanost a pokoru, které projevovali Angličané vůči politickým
a náboženským autoritám, s ,neohroženým duchem svobody‘ , jenž byl vlastní Američanům. Tento duch
měl podle jeho mínění kořeny v bytostně americké odrůdě protestantismu.“ [HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 72, s odkazem na: E. Burke, Reflections on the Revolution in France
(Chicago, Regnery, 1955), s. 125-26 a „Speech onMoving Resolutions for Conciliation with the Colonies“,
in Ross J. S. Hoffman and P. Levack (eds.), Burke’s Politics (New York: Knopf, 1949), s. 69-71].
303
„Protestantská kultura učinila z amerického národa nejindividualističtější národ na světě.…Protestantský
důraz na osobní zodpovědnost stojí rovněž v pozadí amerického evangelia úspěchu a amerického ideálu
člověka, který se vlastním úsilím vypracoval až na vrchol (selfmademan).“ (HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 77).
„A je třeba také se zmínit o silném duchu osobní podnikavosti, který se projevoval v koloniích, a o indi-
vidualismu, vždy silném v Anglii a zejména zvýšeném pod tlakem života v bohaté, ale divoké a nevyvi-
nuté zemi.“ (NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 50).
304
S. Huntington cituje E. Burkeho: „Veškerý protestantismus, a to včetně toho nejvlažnějšího a nejpa-
sivnějšího, je ve své podstatě disentem. Avšak náboženství převládající v našich (britských) severních
koloniích je umocněno formou principu rezistence: je to disentismus disentu (rozkol opozice), protes-
tantismus protestantismu.“ [HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 72, s odkazem na:
E. Burke, Reflections on the Revolution in France, op. cit., s. 125-26, a „Speech on Moving Resolutions
for Conciliation with the Colonies“, op. cit., s. 69-71].
305
„V sedmnáctém a osmnáctém století líčili Američané svou světodějnou úlohu v Novém Světě z biblic-
kého hlediska. Považovali se za ,vyvolený národ‘ , který ,bloudil v pustině‘ , aby vybudoval ,nový Izrael‘
nebo ,nový Jeruzalém‘ tam, kde se bezpochyby nacházela ,země zaslíbená‘. Amerika měla být ,novými
nebesy a novou zemí, domovem spravedlnosti‘ , Boží vlastí.“ [HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš,
Ameriko?
, op. cit., s. 71-72, s odkazem na: S. Bercovitch, The Puritan Origins of the American Self (New
Haven: Yale University Press, 1975), s. 144 an.; Hastings, The Construction of Nationhood, s. 74-75;
Morone, „The Struggle for American Culture“, s. 426].
„Druhou základní (americkou) ideou byl pocit, že americký lid má zvláštní poslání, že má před sebou
budoucnost, kterou nemůže dosáhnout jiný národ. Všeobecné bohatství, energie lidu, ovzduší svobody
vštípily Američanům svěží optimismus plný naděje a výbojnou sebedůvěru. … Nová země se stala zemí
zaslíbenou, zemí naděje, zemí širších obzorů.“ (NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 51).
306
„Idea šťastného osudu byla jednou z hlavních hybných sil rychlého rozšíření amerického lidu po celé
pevnině.“ (NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 51).