56 / 124
54
kde se puritáni stali významnou nábožensko-politickou silou, jejíž způsob myšlení
později ovlivnil americkou revoluci. A za třetí, puritanismus v Anglii celkově „vychla-
dl“ ze své původní horlivosti a nesmiřitelnosti, a vesměs již neusiloval o ustavení teo-
kratického režimu, ale spíše o celkovou náboženskou a politickou svobodu.
297
ͺ.ͺ Tři vlivy protestantismu na osvícenskou filozofii a koncept lidských práv
Protestantismus měl v zemích, kde převládl nebo se alespoň výrazněji projevil, tři
podstatné
vlivy
na pozdější osvícenskou filozofii a rodící se koncept lidských práv:
Za prvé,
individualismus
, a to ve dvou různých ohledech. Protestantismus obec-
ně prosadil myšlenku, podle které je náboženská víra především záležitostí osobního,
individuálního vztahu každého křesťana k Bohu, ve kterém institucionální a zpro-
středkovatelská úloha a autorita církve buď vůbec nemá místo, nebo je až druhořadá.
Ve vztahu křesťan – církev tak reformace zbořila představu o převaze církve nad křes-
ťanem a nahradila ji primátem křesťana vůči církvi. Kalvinismus pak zvláště zdůraznil
význam osobního, individuálního úsilí i odpovědnosti každého křesťana za svůj mrav-
ný život a za dosažení svého životního úspěchu.
Za druhé,
svobodu svědomí
. Protestantismus – v porovnání s katolicismem – rozšířil
prostor pro vnitřní (tj. duchovní) svobodu, a to jednak ve smyslu svobody každého
jednotlivého křesťana-protestanta v jeho vztahu k Bohu a jednak ve smyslu jeho auto-
nomie vůči církevním organizacím, které by ho chtěly v tomto jeho vnitřním (subjek-
tivním) vztahu nějak (objektivně) řídit. U kalvinismu je však tento prostor užší, neboť
je omezen požadavkem na dodržování přísné morálky v rámci komunity reformované
církve.
Za třetí,
právo na disent (odpor)
. Kalvinismus legitimoval právo svých věřících či
jejich skupin na disent, popřípadě až na odpor, vůči těm představitelům či organizacím
církevní moci, kteří by chtěli jejich individuální (a v zásadě svobodnou) víru v Boha
omezovat či regulovat v rozporu s jejich přesvědčením.
nejen falešný, ale je pravým opakem skutečnosti. Hnutí, kterému stál Cromwell v čele, uvolnilo v ang-
lickém národě skrytou energii.“ (JOHNSON, P.:
Dějiny anglického národa
, op. cit., s. 159)
297
„Dohoda z roku 1689 vzala náboženství vítr z plachet v tom smyslu, že přestalo být něčím, pro jsou lidé
ochotni zemřít.“ (JOHNSON, P.:
Dějiny anglického národa
, op. cit., s. 170).
„Z pohledu disidentů definoval John Locke, jenž se zastával náboženské tolerance, církev jako dob-
rovolné společenství lidí, kteří se setkávají, aby vyznávali Boha způsobem, který pokládají za vhodný.
Náboženství přestalo být hrozbou a stalo se téměř koníčkem … Cosi tak bezkrevného by si puritáni před-
chozích generací nebyli dokázali představit.“ (MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit., s. 314)