55 / 124
53
republiky, plnou náboženskou svobodu a nezávislost presbyterské církve, popřípadě
i jednotlivých jejích sborů (kongregacionalisté).
289
Puritáni se v Anglii v 17. století dostali postupně do dvojího fatálního střetu s krá-
lovskou mocí a státní anglikánskou církví. První střet začal s Jakubem I. (1603–1625)
a vyvrcholil s Karlem I. (1625 –1649) v podobě
anglické revoluce
(1640–1660).
Anglická revoluce, která byla do značné míry náboženským konfliktem mezi (převážně
puritánským) parlamentem a (anglikánským) králem, nakonec vyústila v osudový střet
mezi dvěma hlavními frakcemi puritánů, a sice mezi umírněnými presbyteriány a radi-
kálními independenty;
290
anglická revoluce bývá ostatně proto někdy označována jako
„puritánská revoluce“.
291
Fanatičtí independenti, kteří z tohoto střetu vyšli vítězně,
prosadili popravu krále, ustavení republiky a nastolení puritánské vojenské diktatury
s prvky teokracie pod vedením „ortodoxního kalvinisty“
292
„lorda protektora“ Olivera
Cromwella.
293
To však vedlo k tomu, že se od puritánů, resp. puritanismu obecně,
postupně odvrátila většina anglické společnosti, která si začala přát méně nábožen-
ské horlivosti, více rozumu, svobody i demokracie.
294
Druhý střet pak nastal v reakci
na puritánskou diktaturu po smrti Cromwella a po restauraci Stuartovců za Karla II.
(1660–1685). Ten vedl k definitivní společenské porážce puritánů v Anglii. Anglická
„puritánská revoluce“ však měla tři dlouhodobě pozitivní důsledky, které měly význam
pro budoucí náboženskou svobodu a zrod konceptu lidských práv:
Za prvé, puritanismus se sice v Anglii neprosadil, byť po „slavné revoluci“ získali
puritáni díky Tolerančnímu zákonu z roku 1689 omezenou náboženskou svobodu,
295
nicméně svým individualismem, disentismem a etikou kladně ovlivnil náboženské,
morální i politické myšlení v celé anglické společnosti.
296
Za druhé, došlo k několika
vlnám emigrace anglických puritánů do Severní Ameriky, převážně do Nové Anglie,
289
JOHNSON, P.:
Dějiny anglického národa
, op. cit., s. 155. JOHNSON, P.:
Dějiny křesťanství
, op. cit.,
s. 512, 514.
290
LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 223-224. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 315-318.
291
HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 72.
292
MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit., s. 296.
293
BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 317-320; MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit.,
s. 295-297.
294
MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit., s. 309-316.
295
LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 226.
296
„(Puritánství) bylo souzeno přežít. Disident, odpadlík, člověk, který vzdoruje a nechce se ,podrobit‘ ,
který se pro své svědomí dovolává práva vše soudit … a zůstává věrný své věci, když se už jednou rozhodl,
i přes možné ohrožení svého štěstí nebo života, je nadále jedním z nejtrvalejších a nejpozoruhodnějších
anglických jevů. … Bude to právě on, kdo povede boj proti otroctví, proti prostituci, proti válce a bude
udržovat až do dnešních dnů smutné anglické neděle. Anglická povaha mu vděčí za mnoho svých nej-
krásnějších rysů, ale také za takové, pro něž je ostatními nenáviděna. Patří k nim vážnost, věrnost, ne-
podplatitelnost, ale také pokrytectví, neboť lidská přirozenost je daleko složitější, než si přáli kalvinisté.“
(MAUROIS, A.:
Dějiny Anglie
. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1993, s. 282-283)
„Ačkoli Cromwellův experiment jako celek ztroskotal, Anglie od roku 1660 už v sobě měla zárodky
první moderní země v dějinách světa. Obraz cromwellovské Anglie – jako země puritánské, netolerantní,
potlačující svobodu, jako vojenské diktatury vymezené úzkoprsým náboženským pohledem na svět – je