64 / 124
62
Návrh Prohlášení připravila 5 členná komise ve složení Thomas Jefferson, Benjamin
Franklin, John Adams, Robert R. Livingston a Roger Sherman.
336
Autorem převážné
části textu a zapisovatelem komise však byl
Thomas Jefferson
(1743–1826),
337
delegát
za Virginii, vzdělaný polyhistor, zastánce osvícenské filozofie J. Locka a deismu.
338
Prohlášení je
právním aktem,
který má dvě hlavní významové i obsahové roviny,
které korespondují s dvojí rovinou americké revoluce – tj. [1] s mezinárodní válkou
za nezávislost nově ustavených států a [2] s „klasickou“ buržoazní revolucí s aktiv-
ní účastí převážné části lidu za změnu monarchického (i polofeudálního) politického
zřízení. Za prvé, je mezinárodněprávním aktem, kterým dosavadních 13 britských
kolonií (tzn. závislých území) v Severní Americe ruší veškeré právní svazky se svým
mateřským státem Velkou Británií a vyhlašuje nezávislost jako nové suverénní státy
(zatím v podobě svazku států, tj. konfederace). Za druhé, je i zvláštním (vnitrostátním)
ústavněprávním aktem, neboť plní úlohu preambule k budoucím ústavním řádům
nových suverénních států, popřípadě
cum grano salis
i k ústavnímu řádu nového svazku
států (tzv. Článků konfederace). Obecná právně-filozofická východiska pro vyhlášení
nezávislosti zde označují za hlavního činitele (americký) lid jakožto vnitrostátního su-
veréna, z jehož jediné legitimní vůle i práva dochází k vyhlášení nezávislosti a ustavení
nové státní moci.
Smyslem Prohlášení, který je stručně vyložen v jeho
úvodu
, bylo přesvědčivě vysvět-
lit „nezaujatému světu“
důvody
, které vedou americké kolonie k odtržení od Britské
koruny a vyhlášení nezávislosti (tzn. onu mezinárodněprávní rovinu americké revo-
luce). To bylo provedeno výčtem jednotlivých „křivd a skutků bezpráví“, kterých se
na Američanech dopustila „vláda nynějšího krále Velké Británie“. Tento relativně kon-
krétní faktografický výčet, který zahrnuje bezmála 2/3 celkového textu, však musel být
uveden shrnutím obecných právně-filozofických východisek (postulátů), ze kterých
nezbytnost prohlášení nezávislosti, vyjádřená v
závěru
textu, logicky vyplývá. Právě
v těchto východiscích, které jsou shrnuty v
preambuli
a které odrážejí onu druhou,
vpravdě „lidovou“ rovinu americké revoluce, bylo poprvé v dějinách lidstva právně vy-
jádřeno jádro konceptu lidských práv, a to v pozoruhodně jasné, stručné, srozumitelné
i stylisticky krásné podobě:
„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou
obdařeni svým Stvořitelem
339
určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží
život, svoboda a sledování osobního štěstí.
340
Že k zajištění těchto práv se ustanovují
336
BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 333.
337
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 142-143. NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 80.
338
JOHNSON, O. A. in: McGREAL, I. P. (ed.) a kol.:
Velké postavy západního myšlení.
Praha: Prostor,
1997, s. 364-368. NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 112-113. HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 90.
339
V originálním znění
„their Creator“
.
340
V originálním znění
„the pursuit of Happiness“
, což lze do češtiny přeložit volněji i jako „hledání (svého)
štěstí“ (tento překlad používá např. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 334).