70 / 124
68
Listina práv USA z roku ͷͽͿͷ
Návrh Listiny práv připravil z velké části „otec ústavy“, právník a pozdější 4. prezi-
dent USA
James Madison
(1751–1836). Madison připravoval návrh zhruba od červ-
na do srpna 1789. Za vzor mu posloužilo Masonovo virginské Prohlášení práv,
369
z něhož převzal po určitých úpravách 6 článků (konkrétně články 8 až 13 a článek 16).
Z formálního hlediska měl návrh podobu návrhu 12 dodatků k Ústavě USA – tzn. po-
dobu doplňků, které novelizují ústavu nepřímo a zařazují se průběžně za původní text
ústavy. Návrhy 12 dodatků byly schváleny Kongresem v roce 1789 a poté předloženy
k ratifikaci členskými státy Unie.
370
Ratifikovány však byly nakonec jen dodatky č. 3
až 12, takže
Listina práv
(
Bill of Rights
) vstoupila v platnost dne 15.12.1791 v podobě
10 dodatků k Ústavě USA.
371
Těchto 10 dodatků
372
tak představuje první ústavněpráv-
ně zaručený katalog přirozených práv každého člověka, inspirovaný v duchu právněfi-
lozofické teorie J. Locka.
První dodatek (I.) zaručuje náboženskou svobodu, svobodu slova a tisku, právo
pokojně se shromažďovat a obecné petiční právo, tj. právo „podávat státním or-
gánům žádosti o nápravu křivd“. Druhý dodatek (II.) zaručuje právo států na do-
mobranu a „právo lidu držet a nosit zbraně“. Třetí dodatek (III.) zakazuje ubytování
vojáků v domě bez souhlasu jeho vlastníka, ledaže by se tak stalo v době války způso-
bem předepsaným zákonem. Čtvrtý dodatek (IV.) zaručuje osobní svobodu, domovní
svobodu, svobodu písemností a svobodu majetku před „neoprávněnými prohlídkami
a konfiskacemi“; dále zakazuje vydávání příkazů k prohlídkám míst nebo k zadržení
(vzetí do vazby) osob nebo věcí bez podezření podloženého důkazy a bez konkrétního
popisu zadržených osob, zabavovaných věcí nebo prohledávaných míst. Pátý a šestý
dodatek (V. a VI.) stanoví dvě skupiny záruk: první skupinu představují záruky soudní
a procesní ochrany v řízení o trestných činech, druhou skupinu představují dvě zásady
obecnějšího významu. První zásadou je zde zásada řádného soudního procesu, podle
níž „nikdo nesmí být zbaven života, svobody nebo majetku bez řádného soudního
procesu“; originální anglickou vazbu „
without due proces of law“
lze přeložit i takto:
„bez řádného postupu práva“, což obsahuje nejen ryze procesní právo na řádný soudní
proces, ale i jistý hmotně-právní nárok na to, aby právní zásah státu do vyjmenovaných
hmotných práv byl rozumně odůvodnitelný a obecně spravedlivý.
373
Druhou zásadou
je zde pak zásada, podle níž „soukromý majetek může být vyvlastněn jen za náhradu“.
369
„Madison převzal prvních osm dodatků z Virginské listiny práv, kterou sepsal v roce 1776 George
Mason.“ (TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 137).
370
BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 337.
371
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 138.
372
V tomto článku vycházím zpravidla z překladu dodatků I. – X. k Ústavě USA, který je obsažen v mono-
grafii TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 805-806.
373
„Obsahem této klauzule je ustanovení, že žádná osoba nesmí být zbavena života, svobody a vlastnictví
,without due process of law‘, tj. jinak než na základě řádného postupu práva. … v Americe je chápána
tato klauzule jako generální ochrana jednotlivce před jakýmikoli zákroky, jež porušují nejen ryze pro-
cesní pravidla, ale pravidla spravedlnosti vůbec, včetně zákroků ze strany zákonodárce. … Princip ,due